24. července 2015 v 14:10 | Mei-Mei
|
Yaaay, už se blížíme ke 40! Tak co, jak si myslíte, že to dopadne? ^^ (>:D)
Přenechal jsem velitelství na tátovi, mezitím co já jsem odnesl Izayu do ložnice. Musím podotknout, že vážil snad tunu. ...nebo jsem z formy. Už dlouho si říkám, že bych měl začít posilovat. Eeeh... takový lenoch jako já? No, to se chci vidět! Vážně! Vždyť já měl v prváku problém uběhnout dva kiláky! Jop... zítra začnu chodit do posilky, i když je drahá jak... no, však víte...
Položil jsem ho na postel a úlevně si oddechl. Ještě, že za necelý měsíc rodí, yeeey! Možná, že ho poznám i jinak, než pod vlivem hormonů. Fakt bych chtěl vědět, jaký býval na střední. I když možná s ním hormony házely už tenkrát-... ne. On a nějaký ztřeštěný puberťák? Pff, prosím vás, leda v noční můře. Ale myslím, že jeho pravá povaha se ukáže za nějaký čas, až se narodí děcka. Opravdu jsem ještě nepřemýšlel nad jmény. Vůbec. Musím se zítra zeptat Izayi, říkal přece, že má nějaké návrhy.
Probil mnou blesk uvědomění. Vždyť... já budu táta! Začal jsem de usmívat jako měsíček na hnoji. Ne, opravdu, měl jsem takovou radost. Za chvíli se to zase stane stereotypem, a pak si to zase uvědomím a tak dokola.
"Shizu..." pošeptal Izaya ze spaní a přetočil se na bok. Dostal jsem strach, že už to zase začíná. ...a měl jsem pravdu. Izaya se znovu přetočil na záda a zrychleně dýchal.
"Izayo, uklidni se," řekl jsem a sedl si mu na nohy, přičemž jsem mu chytil ruce. Od doby, co se po těch pár měsících vrátil, měl noční můry, házel sebou, že by si mohl ublížit a hlavně prckům.
Už byl celý spocený a začal sebou házet, přesně jako skoro každou noc. Podle psychologa má trauma z toho, co zažil. Rád by mu napsal nějaké prášky na uklidnění, ale prý to může být v těhotenství nebezpečné.
"Pomoc... Shi-... Shizu..." zasténal a po spáncích mu stekly slzy.
"Jsem tu s tebou," pošeptal jsem a vpil se mu do rtů. Ihned se uklidnil a já mohl konečně slézt. Asi pro něj muselo být nepříjemné, když na něm sedělo osmdesát kilo. No jo, jsem chlap jak hora. Každý mi to řekl, kromě mojí mámy.
"Shizuo, ty jsi zase přibral!"
"Mami, jenom jsem vyrostl..."
"Ale před rokem jsi vážil míň!"
Prosím, nemyslete si, že je moje matka blázen, jen si prostě nechce připustit, že je její syn dospělý a už není pod jejím dohledem. Když jsem nastoupil na střední, samozřejmě, že na internát, objal jsem tátu, potom ji a chtěl jsem nastoupit do vlaku, ale sotva jsem udělal krok, cítil jsem, jak mě něco drží za košili. "Mami, za chvíli ten vlak odjíždí..." připomněl jsem jí.
"Ale však já vím. Jen jdi a nezapomeň nám zamávat," usmála se a přidržela si u oka kapesník.
"Jak asi, když mě držíš?"
"Ale já tě- Jo aha, ty myslíš tohle!" uvědomila si, co dělá a pustila mě. Otočil jsem se a ona mě chytla znovu.
"Pojď, drahá, zajdeme si na kafe, ano?" promluvil na ni táta a jemným stiskem její ruky ji donutil mě pustit.
Jak jsem došel střední, chvíli jsem pracoval, abych měl na vysokou, proto jsem se s nimi moc nevídal. Ahá, tak to je možná ten důvod, proč je na mě hnusnější, než když jsem byl malý. Rozmazlovala mě, dokud se nenarodil Kasuka. Byl jsem starší, proto jsem všechno schytal já. Hlavně teda od mámy, táta mezi mnou a Kasukou nedělal rozdíl.
Ale teď, co mama ví, že budu mít rodinu a usadím se, je na mě milejší. Měli byste vidět, jaká je na Izayu. Dost často mu říká zlatíčko! A co já, mami? Já chci taky být zlatíčko!
Jak to tak vidím, asi bych si měl jít taky lehnout a vyspat se. Koneckonců, jsem unavený a Izaya potřebuje dozor. Je jako malé dítě. Věříte, že jsem mu už několikrát musel naplácat...? Hehehe...
Ráno mě probudilo ostré sluneční světlo a bolest hlavy. Uvědomil jsem si, že jsem včera zapomněl zatáhnout závěsy. Teď už je to jedno. Ale ta hlava... Bože, vždyť jsem včera neměl ani loka!
Otočil jsem se na bok a chtěl obejmout Izayu, ale ten jaksi v posteli chyběl. Odlepil jsem jedno oko, abych se přesvědčil, že vedle mě opravdu nikdo není. A jako každé ráno, jsem dostal strach. Tak, jako se Izaya nemůže zbavit nočních můr, se já nemůžu zbavit pocitu, že mu zase někdo ubližuje. Když jsem ho neviděl v posteli vedle sebe, často jsem běžel po celém domě a hledal ho. Teď už jsem o něco klidnější, prostě se zvednu a jdu do obýváku, kde často býval. Ani dnes tomu nebylo jinak. Seděl v obýváku v křesle s pokrčenýma nohama, popíjel čaj a četl knihu. V očích měl vepsané dobrodružství hlavní postavy. Neznal jsem tu knihu, ale věděl jsem, že ji dostal včera.
Nečekaně jsem ho objal zezadu kolem ramen a dal mu pusu na krk. "Dobré ráno," řekl jsem spokojeně.
"Shizu-chan, to se nedělá," řekl naoko uraženě a vlepil mi pusu na tvář. "Dobré ráno," usmál se přeslazeně a napil se čaje.
"Co to čteš?" zeptal jsem se a posadil se vedle něj na opěradlo na ruce.
"Jules Verne, Hvězda jihu. Je to zajímavé," odpověděl mi a znovu se ponořil do světa příběhů.
"Izayo," řekl jsem vážně. Černovlásek se na mě podíval s otazníkem v očích. "Včera jsi říkal, že máš nějaké návrhy na jména, tak jsem si o tom chtěl popovídat." Izaya na mě chvíli nechápavě hleděl, pak zavřel knihu a s povzdychem se uchechtl.
"Shizu-chan, řekni mi, co si ze včerejšího večera pamatuješ?" Já jsem ale nepil, tak proč taková otázka?
"No... přijeli jsme, pak jsme slavili, rozbaloval jsi dárky, jedli jsme dort, tančili, pak to s Kasukou, pak jsem tě odnesl do ložnice... proč?" Vím, není to přesně v tom pořadí, ale tohle všechno si pamatuji. A opravdu jsem nepil!
Ale podle Izayova výrazu to nevypadalo zrovna věrohodně. "Co s Kasukou?"
"No přece, jak se mi vyznal! Počkej, ty jsi pil?!" zhrozil jsem se. Tak proto se mě ptá. On pil a chtěl vědět, co se včera stalo!
"Blázníš? Čekám potomky, proboha!" řekl s pobaveným úsměvem.
A jo vlastně... Do prdele, co mám, sklerózu?
"Shizu-chan, jediný, kdo z nás dvou pil, jsi byl ty. Jak odešli mí rodiče vzpomínáš?" Počkat! Cože?! Ne, opravdu jsem tomu nerozuměl.
"Ale já včera nepil!" snažil jsem se ho přesvědčit.
"Shizu-chan, řeknu ti, jak to správně bylo..."
Z pohledu Izayi
Byl jsem rád, že odešli, konečně jsem mohl jít na záchod, aniž bych se bál, že kvůli nim někdo umře. Pak ale na mě čekalo dost velké překvapení.
"Shizu-chan?" zavolal jsem na něj, protože jsem ho viděl, jak jde směrem ven do zahrady.
"Shiiiiizuuuuu-chaaaaan!" zavolal jsem hlasitěji, ale blonďák se jen otočil, jestli ho někdo nevolá, pak pokračoval dál. Nevypadal nejlíp, tak jsem šel za ním.
"Shizu-chan," řekl jsem normálně, když jsem ho viděl s jeho bratrem. ...hádejte, kdo z nich měl v ruce Cheguevaru a dám vám nápovědu, Kasuka to nebyl.
"Bratře, já tě asi miluju!" smál se opilý Kasuka a rukou se zavěsil na Shizuovo rameno. Prostě bratrské objetí, při kterém mu vzal Cheguevaru z ruky a napil se.
Shizuo vykulil oči. "Jsi ten nejlepší brácha pod sluncem! Hele... já -škyt- vím, že jsem neměl Izayu rád, ale teď -škyt- teď vám to přeju! A chce se mi spát..." zamžoural očima.
"Ne! Ne to není pravda, já jsem nespal s vlastním bratrem!" zakřičel zděšeně.
"Shizu-chan!" zavolal jsem na něj, abych upozornil na svou přítomnost.
"Ne, Izayo, poslyš, já jsem svou Kasukou-"
"Ne, nespal jsi s ním, spali jste jen vedle sebe," objasnil jsem mu situaci, ale on ji asi nepobral. Opravdu byla zábava se dívat na ty dva. Vzal jsem je tedy dovnitř a raději je posadil oba ke stolu. Přisedl jsem si k nim a začal si povídat se sestřenicí od Shizua.
"A jak se budou jmenovat?" zeptala se.
"No... napadlo mě hodně jmen, ale myslím, že to bychom měli probrat někdy v klidu," chytl jsem Shizua za ruku a usmál se na něj, ale on měl oči při Kasuku. Ten se nakláněl nad stolem a pomalu usínal.
"Svatební taneeeeec!" zakřičela Shizuova máma. Taky toho v sobě neměla málo.
"Pojď, Shizu-chan!" vytáhl jsem ho ze židle. Celkem mu to šlo, chvíli jsme tančili v pohodě, pak jsme se natiskli na sebe. Shizuo mě držel kolem pasu. Pak to nebyl jenom pas, ale bylo mi to jedno. Stejně tu není nikdo střízlivý. Jenom mi sahal na zadek a líbal na krku, nic víc.
Unaveně se posadil na židli, já jsem zase musel na záchod. Asi jsem toho džusu vypil moc.
Když jsem se vracel, viděl jsem na chodbě Shizua, jak nese Kasuku po schodech. "Izayu jde spinkááát..." zamumlal a dal mu pusu na čelo, než zmizel za dveřmi ložnice. Ne, nežárlil jsem, jestli se ptáte, jenom mi to přišlo vtipné. Shizuo si mě spletl se svým bratrem.
"Izayo?" oslovil mě můj tchán. "Kde je Kasuka? Už by měl jet domů, zítra odpoledne odlétá do New Yorku."
"Je právě nahoře, v ložnici," ukázal jsem směr a šel s ním. Málem jsem se rozesmál, když jsem je viděl. Shizuo ležel napůl na posteli, napůl seděl na zemi, a Kasuka měl nohy na polštáři. Naštěstí na Shizuově straně.
Táta položil blonďáka na postel a vzal Kasuku do náruče. Rozloučili jsme se a oni odjeli, protože já jsem chtěl spát. Věděl jsem, že táta dnes večer bude hlídat, že se ještě vrátí, ale já jsem cítil, že už spím ve stoje, tak jsem si lehl za Shizuem a usnul.
"Takhle to bylo, Shizu-chan," pozvedl obočí a já se snažil si vzpomenout. Ne, to je blbost! Já nemám rád Cheguevaru! Ale když to tak vezmu a pečlivě zvážím, tak se mi vybavují malé střípky ze včerejška.
To-to-to nemyslíš vážne O.O božeeeeee
tak najprv, že spolu spali, potom, že nie, potom zase áno a teraz zase nie
To je tak super poviedka >.< yaaay! Ale som rada, že spolu nespali... Ak sa nás náhodou Izaya nesnaží len oklamať! xDD