
Díval se mu hluboko do očí a hledal odpověď. "Věř mi," pošeptal a hlavou se přiblížil k jeho té jeho. Blonďák pevně zavřel oči a semkl rty k sobě. Sasuke poznal, že s ním je to beznadějné, proto ho pustil, přetočil se na svoji stranu postele a pokusil se znovu usnout. Cítil, že je unavený, jeho tělo i mysl chtěli spát, ale byl zvyklý na to, že jakmile se vzbudí, už nesmí spát. Obvykle se touhle dobou dopoval třemi hrnky horké kávy, po dovolené bude težké zase brzo vstávat.
Po chvilce uslyšel blonďáčka vzlykat. Zprvu se to rozhodl ignorovat, ale pak mu to lezlo na nervy. "Co zas?" zeptal se otráveně a otočil se k němu. Už tak byl dost vytočený. Byl naštvaný na sebe, že má tolik soucitu. Vždycky se mu líbilo ubližovat ostatním, hlavně bezbraným, takový on byl. Tak proč je tento kluk tak odlišný? Co Sasukeho přinutilo se smilovat? Ležel stočený do klubíčka a třásl se.
Sasuke si vzpomněl na včerejšek. Když na něj bude milý, možná se mu poddá. Pomalu se k němu přiblížil, ruku mu stejně pomalu položil na bok. Blonďák ztuhl a čekal, co Sasuke udělá dál. Teď ho znásilní! "Pšš... jenom tě obejmu, dobře?" mluvil na Uchihu až příliš přeslazeně. Dlaní mu přejel po břiše až ji zasunul pod blonďáka a natiskl se na něj, takže byli tělo na tělo. Černovlasý se zhrozil, když ucítil, jak hubený Naruto je. "Trošku si popovídáme, ano? Kdy máš narozeniny?" Nasál vůni Narutových zlatých vlasů.
"V- v říjnu..." zavzlykal, ale už se částěčně uklidnil. Pořád byl ve střehu, kdyby Sasukeho náhodou napadla nějaká perverznost.
"Na podzim? To je super, vždycky jsem chtěl slavit narozeniny na podzim. Máš rád podzim?" Palcem ho začal hladit, aby už nevzlykal.
"Uhn," přikývl Naruto. Najednou se cítil v bezpečí. Otočil se k Sasukemu a schoval se mu v hrudi.
Překvapený Uchiha byl v rozpacích. Co teď? Že by si jeho důvěru získal tak rychle? Znovu ho objal kolem pasu. Cítil se poprvé v životě milovaný. Ne, že by ho nikdy nikdo nemiloval, našlo se plno holek, se kterými chodil na střední, dokonce i pár chlapců, ale všechny nakonec odkopl. S nikým z nich nechodil, protože by ho či ji měl rád, byl jednoduše děvkař a přetrvává jím dodnes. Ale s Narutem v náručí cítí divný pocit v břiše, zapomíná přemýšlet, buší mu srdce. Je snad možné, že se zamiloval? Blbost, Uchiha nemá žádné city. Je jeho povinností se s někým oženit a založit rodinu, ne proto, aby miloval. Tohle často říkal Sasukeho otec. Doteď Sasuke nechápal, proč si ho jeho matka vzala, pořád byla tak milá, ale nikdy by nesouhlasila se svatbou, pokud jeden z nich nechce. Že by jejich otce opravdu milovala? Bylo to dost možné, ale Sasuke ji upřímně litoval. Žít s někým, jako je otec přes dvacet let? Vždyť ona toužila po romantice, lásce, ne povinnosti. Jednou se jí Sasuke musí zeptat, jestli k němu opravdu něco cítí.
"Sasuke..." řekl Naruto ospale.
"Ano?" Uchiha si ani nevšiml, že usnul, nejspíš nebyl zvyklý na brzké vstávání.
Blondýnek se probudil po dvou hodinách, ale na neznámém místě. Rychle se posadil a zkoumal temnou místnost, jejíž zdi byly černočerné. Kde se to ocitl? Že by ho zase někdo unesl a prodal? Ne, ucítil vůni, kterou poznal teprve nedávno, rozléhala se po celém pokoji. "S-Sasuke-san?" zeptal se nejistě a příliš potichu na to, aby ho mohl kdokoliv slyšet. Rozhodl se, že najde majitele domu a... zbytek se dořeší později.
Užasl, když stál nad schody a rozhlížel se po prostorném mezonetu.
"Už jsi vzhůru?" zeptal se Sasuke z kuchyně a sladce se na Naruta usmál.
"D-d-dobré ráno," uklonil se nervózně blonďák, až se bouchl hlavou o zábradlí.
"Jsi v pohodě?" zamračil se Sasuke. Nijak ho to nezajímalo, ale chtěl Narutovi dokázat, že se o něj chce starat, proto se zeptal.
"Nic to není," odpověděl blonďák držící se za čelo. Pomalu sestoupil schody, zůstal stát kousek od Sasukeho a sledoval, jak vaří. Byl legrační, že má Uchiha na sobě žlutozelenou kostičkovanou zástěru.
Sasuke k němu přistoupil a ruku mu odkryl, aby se na ránu podíval. "Bože," povzdechl si. Opravdu nenáviděl děti. "Krvácí ti to," řekl bez špetky citu a hledal ve skřínce lékárničku.
Naruto se podíval na ruku, kterou měl před chvílí na čele. "No jo," řekl uvědoměně a chtěl si krev z ruky otřít do trika, jen kdyby bylo jeho. Zjistil, že má na sobě úplně cizí oblečení. Černé triko s dlouhým rukávem, černé tepláky. Sasuke ho převlékl? Počkat! To ho převlékl i tam dole? Pro jistotu se podíval a při zjištění, že nemá spodní prádlo, zrudnul.
"Ah, tady to je." Sasuke konečně našel krabičku první pomoci a mírně se usmál. Už si ani nepamatoval, kdy ji použil naposled. Kolik náplastí a obvazů ho stálo jeho trápení. Teď se jen smál svým blbostem z puberty.
Přišel k Narutovi a nestačil se divit. Byl rudý až za ušima, díval se do země a mírně se třásl. Bál se, že ho Sasuke při té příležitosti znásilnil. Byl ponořený ve svých myšlenkách, ze kterých ho musel probrat Sasuke tím, že mu na ránu nastříkal desinfekci. Lekl se, trochu to štípalo. Pak Sasuke vzal papírový obrousek, který trochu namočil a očistil mu obličej. "Proč vždycky musíš tak vyvádět?" zamyslel se Uchiha nahlas. "A mimochodem, už není ráno," ukázal na hodiny a pošpiněný ubrousek hodil do koše.
Naruto se podíval ukázaným směrem a zjistil, že za pár minut bude poledne. "To jsem spal tak dlouho?" zeptal se spíše sám sebe. "Můžu..." začal, čímž si upoutal černovláskovu pozornost. "Můžu se zeptat? Na něco?" zvedl svá modrá kukadla.
Sasuke by si v této chvíli nejraději naflákal několik facek, že si přivedl domů dítě. Nevěřil, že tento kluk bude za chvíli dospělý, vypadal nanejvýš na sedmnáct. "Ptej se," odpověděl klidně a dál se věnoval krájení brambor.
"Proč... jsem tady?" V očích měl strach, lítost, ale i trochu úlevy. Konečně se dostal z toho příšerného místa, ale kdoví, co po něm bude chtít Sasuke.
"Koupil jsem tě, už jim nepatříš," řekl Sasuke s úsměvem. "Teď jsi můj," mrkl na něj, ale když viděl, že má Naruto slzy v očích, úsměv mu z tváře spadl. Proč? Proč se mu nedokáže vysmát?
Položil nůž a blonďáka láskyplně objal. Neuměl to s dětmi, nenáviděl je, možná proto, že je sám nemůže mít, ale něco mu říkalo, že by měl zakročit zrovna takhle. "Naruto... slibuju, že neudělám nic, co by se ti nelíbilo," jemně ho hladil po zádech. Panebože, jak on byl vychrtlý! "Tak! Dáme si oběd, co říkáš?" usmál se nervózně. Ale obejmul dítě, to byl pokrok! Sasuke si mohl zatleskat. Štěstí, že Naruto je skoro dospělý, kdyby Sasuke dostal do ruk batole, asi by ho uškrtil, kdyby pořád brečelo.
"...ju..." řekl blonďák potichu a posadil se ke stolu, odkud Sasukeho pozoroval. Začal se chovat opravdu divně, dělal chyby ve vaření, byl v rozpacích a Narutovi to připadalo... roztomilé.
Za necelých deset minut se mouhli pustit do jídla. Naruto si to nedůvěřivě prohlížel. Co když je v tom viagra?
"Není to otrávené, neboj," zasmál se Uchiha a pokračoval v jídle. Pak si uvědomil, že to možná blonďák nemá rád, možná je vegetarián. "Jestli to nechceš, já tě nenutím, uvařím ti něco jin-"
"Ne, ne! Nechtěl jsem, abyste si něco takového myslel, jen... nemám hlad," poslední dvě slova pošeptal, jako by se bál, že ho Sasuke seřve.
"Anorektičko," zkritizoval ho černovlásek ze srandy, ale nezasmál se. Takový byl - sarkastický.
"Nejsem anorektik! Já za to nemůžu, že nemám hlad!"
"Chceš mi říct, že i když jsi víc jak patnáct hodin nejedl, tak nemáš hlad? Já mám pocit hladu každé tři hodiny a to jsem v práci, kde mi musí vystačit kafe, a ty nemáš hlad," řekl klidným, ale přísným hlasem. Naruto sklopil oči k talíři. Nechtěl ho naštvat, bylo mu to líto. "Šmárja pano, za co mě trestáš?" povzdechl si Sasuke, přisunul se blíž k Narutovi, vzal jeho příbor, pomocí kterého napíchl sousto, a přidržel ho blondýnovi u úst. "Řekni Á." Když Naruto nechce, bude ho klidně krmit sám, avšak jeh plán selhal hned v prním bodě. Naruto pusu neotevřel, jen otočil hlavu na bok.
Sasuke už měl chuť třísknout s vidličkou a blonďáka za takové chování, co si dovoluje k Uchihovi, fyzicky potrestat, ale dal mu slib a když Uchiha dá slib, musí ho dodržet, jinak by pošpinil červenobílý vějíř. Pak si ale vzpomněl, co mu dělávala jeho máma, když nechtěl jíst. "No ták, otevři pusu," řekl přeslazeně, jako pětiletému dítěti. Musel se tomu smát, jednoduše musel. "Mňam, mňám," opakoval dokola a legračně u toho špulil pusu, až se i Naruto chytnul. Nejdřív se usmál, nakonec mu dovolil, aby ho nakrmil.
"Vidíš, že to jde," ušklíbl se Sasuke a odnesl prázdný talíř, svůj podíl musel kvůli Narutovi na chvíli odložit, ale teď si ho plně vychutná. Roplýval se nad chutí dušeného masa s bramborami posypanými nakrájenou bazalkou.
"Sasuke-san," oslovil ho Naruto. Stále seděl u stolu s černovlasým.
"Hm?" vzhlédl k němu Uchiha.
"Chci.. po-poděkovat... za oblečení a za- všechno ostatní," rozpačitě se díval na ruce, které měl spojené pod stolem a hrál si s nimi.
Sasuke byl zvyklý, že odpověděl jen "hn" nebo "však se nic nestalo" monotóním hlasem, ale on nechtěl být na Naruta takový. Chtěl být u něj oblíbený, aby ho měl alespoň trochu rád. Rychle hledal, co říct. "Nemáš zač!" vyhrkl ze sebe a na poslední chvíli přidal i úsměv. Naruto naštěstí neviděl, jak byl Sasuke v rozpacích.
"Víte... chci se omluvit za včerejší chování," pokračoval dál. "Nemyslel jsem toho kreténa doopravdy..."
"Ne, to je v pořádku- vlastně... jsem to začal já, jenom ses bránil," omluvil se hned Sasuke. Raději vstal od stolu a odnesl talíř do kuchyně, kde ho čekala hromada nádobí.
"Chtěl bych vám to vynahradit! Jakkoli!" trval Naruto na svém. Už mu bylo jedno, jestli si černovlasý bude s ním chtít užít, stejně je jeho, sám mu to oznámil.
"Opravdu jakkoli?" Sasukemu se zatřpytilo v očích. To znamená, že se mu nabízí? Ale jak by mu mohl po tom všem ublížit? Pravdou bylo, že nemohl, Narutovi bylo až moc ublíženo, poznal to jen z jeho výrazu v očích.
Nechápal proč, ale blonďák se začal vyslíkat. "Co- co to děláš?!" vyjel Sasuke a mírně se začervenal.
"Chc-...chcete s-sex, že ano...?" zeptal se nejistě, když si sundal tepláky a Sasuke si zakryl oči, aby ho nepokoušel chtíč. Co to do něj vjelo? Proč?!
"Na-Na-Naruto! Proboha! Nic takového nechci!" vyvedl ho z omylu Sasuke, ale tím byl Naruto jen zmatený. "Ale včera jste-"
"Zapomeň, co bylo včera! Dnes je dnes! A dnes říkám, že nejsi otrok, ani nic takového!" zapanikařil Sasuke a přece jenom se podíval přes prsty. Všechen stud ho opustil, jakmile ho vyděsilo Narutovo tělo. Divil se, že byl ještě naživu.
Naruto zčervenal a rychle se alespoň zakryl oblečením. "Ne, počkej," přišel k němu Sasuke a pokynul mu, aby se posadil zpátky na židli, přičemž on sám si klekl na zem.
Rozmyslel si to! Pomyslel si Naruto a semkl oči k sobě, aby se nemusel dívat na to, jak si ho Sasuke začne přivlastňovat.
Oddělal Narutovy ruce, které svíraly oblečení u jeho těla, aby se mohl podíval na to zubožené tělo. Sasuke se chtěl zeptat, proč, jak, nebo kdy, ale nevěděl, jaká slova při tom použít. "Obleč se," řekl prostě a odtáhl se. Nemohl se dál na něj dívat. Bylo to, jako by se díval sám na sebe před pár lety. To byly ty nejhorší časy v jeho životě. Myslel si, že mu alkohol, cigarety, dokonce i drogy, pomůžou, avšak zmýlil se. Po drogách začal hubnout, až přestal jíst, málem ho vyhodili ze školy, když přišel opilý. Vždycky byl tichý a samotářský, ale zato to byl hodný a poctivý kluk, tak co ho tak změnilo? Jeho vlastní rodina, která ho ponižovala tím, že je nemladším Uchihou, měl by se dát na modeling, zkusit nějaká líčidla? Oni to brali jako srandu, ale Sasukeho to zevnitř užíralo, ale "je blbost začít pít, kouřit a brát drogy kvůli něčemu takovému". Pak to ale jednou nevydržel a vybouchl, od té doby se svou rodinou nemluví, občas s Itachim, ale jen kvůli práci. Ale to byla právě ta chyba. Po tom, co ztratil podporu v podobě rodiny, už neměl nikoho, kdo by se ho zastal, když ho šikanovali. Každý se mu raději začal stranit, když věděli, že Uchiha Sasuke začal kouřit, aniž by věděli, že ho k tomu donutili, jinak by mu spravili fasádu a píchly do žil omamnou látku. Lidi začali věři, že se s nimi Sasuke spolčil, což nebyla pravda. Pak ale začal na cigarety myslet, nemohl je dostat z hlavy. Tu hořkou chuť... druhý den si o ně řekl, ale oni mu dali i něco, o co nepožádal. Tak začal být zavislý na drogách. Jak se z toho dostal? Za každou myšlenku, která patřila do rubriky "Chci ty špatné věci", si daroval jeden tah žiletkou po zápěstí. Nenáviděl bolest a právě to byla ona, kdo mu pomohl se z toho všeho dostat.
Opravdu špatné vzpomínky...
Němě blonďáka objal. Užíval is jeho přítomnost, najednou si chtěl vynahradit ty časy, kdy byl sám, kdy toužil po objetí druhého, ale nešlo to.
"S-Sasuke-san?" zeptal se nechápavě Naruto.
"Sasuke... říkej mi Sasuke..." pošeptal do jeho ucha a mačkal ho snad ještě víc. Nevěděl, čím si blonďák prošel, nemohl říct, že na tom byli stejně, nebo jeden z nich hůř, ale pochopil, jak se teď musí Naruto cítit. Sasuke ho přinutil udělat něco zakázeného, něco, co Naruto nechtěl. "Promiň..." pošeptal a v očích měl slzy.
"Za-za co?" stále nechápal Naruto.
"Já tě nechci vlastnit tímto způsobem. Chci, abys byl jen můj, chci si získat tvé srdce, Naruto," podíval se mu do očí a hledal odpověď. "Asi tě miluju," sklopil pohled a hlavu si opřel o jeho hruď, kde Narutovi bilo zrychleně srdce. Nikdo mu nikdy neřekl, že ho miluje, a pak potká chlápka, co ho chce nejdřív znásilnit.
"Proč?" pošeptal a do očí se mu hrnuly slzy. "Proč si ze mě pořád dělate srandu? Já vás mám rád, líbíte se mi, ale takové lži mi ubližují, Sasuke. Prosím... prosím, řekněte, že to není lež," kňukl a objal ho. Raději nechtěl slyšet odpověď, bolelo by to ještě víc.
"Miluju tě, Naruto... miluju..." Sasuke ho tak objal a oba nechali průchod svým emocím. Sasuke poprvé cítil, že se o něj někdo zajímá, že je pro někoho důležitý. Byl šťastný.
"Sasuke, zajdeme do kina?" zeptal se o pár měsíců později Naruto.
"Co je dnes tak vyjímečného?" zeptal se s nezájmem Sasuke a dál pracoval na notebooku. Ano, neměl co dělat, tak pracoval. Mohl se věnovat blogu, Narutovi, nebo dospat probděnou noc, ale on si raději vybral práci.
"Noo..." protáhl Naruto a sedl si na zem před Sasukeho sedícího na gauči. "Dneska mám narozeniny," zamumlal a opřel si hlavu o jeho koleno. Uchiha v ten okamžik zapomněl na práci, oddělal notebook, aby na blonďáčka viděl. "Narozeniny? Dneska? Ty?" nechápal. Naruto mu neřekl, kdy má narozeniny, ani se ho na to neptal.
"Uhm-uhm," přikyvoval Naruto šťastně. "Už jsem plnoletý," zakřenil se a objal Sasukeho lýtko.
"Pořád ti nevěřím, že ti je dvacet," konstatoval Sasuke a vrátil si notebook na stehna, ale nedokázala se na práci víc soustředit. "Dobře, co máš v plánu?" vypnul ho a zavřel.
"Umm..." zapřemýšlel Naruto. "Půjdeme do kina... pak... si dáme společnou večeři... společnou koupel..." mumlal si pod vousy, které neměl.
"..společně budeme sdílet postel," doplnil ho Sasuke a zasmáli se.
"Nee, Sasuke, Sasuke! Dostanu nějaký dárek?" zeptal se natěšeně Naruto, čímž přivedl Sasukeho do rozpaků.
"No... nic pro tebe nemám, nevěděl jsem, že máš narozeniny, ale můžu ti to vynahradit." sklonil se k němu a hluboce ho políbil. Naruto se vzepřel na jeho stehnech, aby si na něj mohl obročmo sednout. Ruka mu zaplula do havraních vlasů, za které jemně zatahal, takže byl Sasuke donucen ji zaklonit o něco víc.
"Takže říkáš, že budeš dnes večer můj otrok?" ušklíbl se. Už kolikrát spolu spali. Nejdřív byl Naruto velmi plachý, takže se bál každého letmého doteku, ale teď by si Uchihu klidně vzal hned.
"Jak poroučíte," vyplázl na něj Sasuke jazyk. Toho se Naruto hned chytil a zaplul mu svým jazykem do jeho úst. Sasuke nemohl uvěřit, že se z něj stává uke. Nikdy nebyl uke a nikdy nebude! Ne! Uchiha se nemůže takhle ponížit!
"Tak přeskočíme kino a večeři a prohodíme koupel a postel, co ty na to?" řekl svůdně a přivřel oči.
"Ale šetřit tě nebudu," ušklíbl se Sasuke a přetočil se tak, že Naruto spadl na gauč a Sasuke byl nad ním.
"Já jsem chtěl být nahoře! No tááák!" stěžoval si Naruto, jakmile ho Sasuke začal líbat všude po těle a při tom mu sundával oblečení.
"Nezájem," odpověděl prostě černovlasý a rukou se dostával stále níž a níž.
"Co?! Jsou to moje narozeniny! A-ah- Sasukeeeeeeee!"




Ouuu yeeeeh!!! I lIKe DiS!!!