close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Trancy a Phantomhive - jiný démon, jiný pán 10 - Konec

12. července 2015 v 12:50 | Mei-Mei |  Trancy a Phantomhive - jiný démon, jiný pán
Tak tu máme konec této povídky. Doufám, že se líbila a děkuji za komentáře a trpělivost.



Blonďák se nedůvěřivě podíval na stravu před sebou. Nepodobalo se to ničemu poživatelnému, ani zdaleka ne.
Alois vzal do ruky lžičku a zkusil šťouchnout do masa, co v plavalo v množství tuku. Bylo skoro syrové! Vařilo se to vůbec? Dostal nápad, že by i ochutnal, ale v momentě, kdy přiblížil lžičku ke svým ústům a ucítil zápach shnilého masa, zhodnotil, že to nebyl vůbec dobrý nápad. To nebylo ani dobrý, ani nápad, to byla blbost. Raději lžičku ponořil do masné omáčky a talíř od sebe odsunul. Co je to za člověka?
Nehodlal v té díře zůstat ani chvíli, musel co nejdřív odejít, problém byl v tom, že nemohl najít svůj batoh. Kam ho dal? V místnosti, která představovala kuchyň, jídelnu, obývák a ložnici v jednom, nebyl. Ten chlap si ho musel vzít s sebou, aby měl jistotu, že Alois neuteče nikam daleko.
Blondýn opatrně vstal, aby židle nezavrzala, jak byla stará, a přešel ke vstupním dveřím, kterými před chvílí odešel muž, a vykoukl jimi ven. Nikde nikdo, jen temná noc a světlo z kůlny, které pronikalo z polootevřených vrat. Jistě v nich byl onen muž, bylo slyšet, jak si pobrukuje při práci.
Alois potichu přišel k vratům a zatajil se mu dech, když spatřil obsah dřevěné kůlny. Po celém těle mu naskočila husí kůže, třáslo se mu a celé ztuhlo hrůzou, žaludek se mu obracel, ale na to nedokázal ani pomyslet. Všude byly lidské-... Překryl si pusu rukou, aby na sebe neupozornil hláskou či zvracením. Proč nikdy nevěřil rodičům, že takoví lidé pořád existují?! Lidé, jako je tento chlap! Nikdy by si nepomyslel, že někdo takový dokáže existovat! Možná kdysi, ale teď? Vždyť je to masový vrah!

S výkřikem sebou začal zmýtat v posteli.
"Aloisi!" vyřikl tak známý hlas.
"B-bolí!" zasténal a snažil se zadržet vzlyky a slzy, ale ne na dlouho. Svíjel se v bolesti a potichu plakal.
"Uklidni se! Aloisi, klid!" chytly ho něčí ruce za ramena a snažily se ho udržet na posteli. "Sebastiane!" zakřičel Ciel na svého sluhu, který seděl na chodbě. Všichni čekali, až se blonďák probudí ze své noční můry, která ho sužovala. Našli ho v lese nedaleko jejich rodného města, byl podchlazený, unavený a zraněný. Někde cestou musel spadnout a nehezky se pořezat, ale na to se ho budou ptát později, teď ho musí uklidnit a musí odpočívat. Nejspíš měl opravdu ošklivou noční můru, určitě blouznil z horečky, kterou dostal z infekce.
Sebastian přiběhl i s Claudem a drželi Aloise na lůžku. Vzpíral se, snažil se dostat od masového vraha. Netušil, že ještě sní, ale bylo pro něj těžké se probudit.

Utíkal lesem, ale čím dál byl od chalupy, tím blíž mu muž byl. V ruce nesl sekeru, s kterou sis jemně bouchal do ruky, přitom si pobrukoval.
Alois zastavil, aby se mohl rozhlédnout, kterým směrem se dát. Muž ale nebyl daleko. Vychutnával si každý krok za blondýnem, těšil se, až ho-
Alois se strachem otočil. Jediné, na co se zmohl, bylo couvat a dívat se přitom do krvavých očí. Narazil na strom a svezl se po něm na zem. Tady končím... už nemůžu... pomyslel si a zavřel svá modrá kukadla, připraven umřít.
Muž si k němu dřepl a dvěma prsty mu zvedl bradu. "Otevři oči!" zakřičel, ale dosáhl tím jen to, že se Alois roztřásl. Nehodlal oči otevřít, nechtěl vidět, jak se napřahuje sekerou. Držel je statečně u sebe a plakal.
Ale pak se stalo něco, co nečekal. Byl mužem políben. Ale... ty rty byly tak známé.

Sebastian s úžasem pozoroval, co jeho pán dokázal jediným polibkem. Alois se zcela uklidnil. Jeho dech se vrátil do normálu, tělo leželo bez jediného pohybu, kromě zvedání hrudníku.
Po pár vteřinách Alois otevřel unavené oči. Hned je ale přivřel, kvůli ostrému světlu.
"Aloisi..." vydechl ulevně tmavovlásek a objal ho. Měl o něj takový strach.
"Cieli...?" zachraptěl blondýn. Ještě mu nedocházelo, kde je a co se děje. Ale jakmile si uvědomil, že není mrtvý a objímá ho blízká osoba, objetí mu vděčně oplatil. Mačkal ho ve své náručí, byl rád, že se nic z toho ohavného snu nestalo. "Miluju tě," zavzlykal blondýn do jeho ramena. "Nenechávej mě osamotě, prosím..." žadonil.
"Ššš... už je po všem," konějšil ho a jemně s ním houpal.

O týden později.
Alois pomáhal utáhnout Cielovi jeho korzet. Za necelých dvacet minut začíná premiéra, jestli ji chtějí stihnout, musejí si navzájem pomáhat.
"Jsi v pohodě?" zeptal se ironicky Alois sotva dýchajícího Ciela.
"Blbče," napomenul ho. Nebyl na korzet zvyklý, měl ho na sobě podruhé za život.
"Přece by se nám princezna nerozčilovala!" zasmál se Alois.
Ciel se podrážděně přitlačil ke zdi, v ruce sevřel lem jako kostýmu. "Ještě jednou mi řekneš princezna a večer tě nebudu šetřit!" zavrčel.
"Tak dobře, dobře, hlavně klid!" Alois zvedl ruce na znamení, že se vzdává, a přátelsky se usmál. Někdy byl tmavovlásek opravdu děsivý.
Ciel se ušklíbl a dlouze ho políbil. "Víš, co všechno se dá stihnout za patnáct minut?" pozvedl svůdně obočí a rty se jemně otřel o jeho krk.
"Ci-Cieli-" Alois ho chtěl upozornit, že nemají šanci nic z toho, co tmavovlásek plánoval, stihnout.
Naštěstí jim to překazil jejich režisér, který tak nějak tušil, kam ti dva zamíří, proto je raději zkontroloval. "Hoši... jen tak mimochodem, za chvíli jdete na plac, teď byste se neměli vyslíkat," řekl se úšklebkem.
Ciel si povzdechl a Alois se mohl propadnout studem. Co kdyby Will přišel o něco později? Co kdyby je viděl, jak společně sténají jméno toho druhého? Nejspíš by se sám zahrabal do betonu, který pod ním byl. "Cieli, ty začínáš z druhé strany, tak šup, šup," popohnal Will tmavovláska.
"No jo, vždyť už jdu," povzdechl si a odešel ze šatny. Chvíli po tom, co odešel Will do jiných šaten zkontrolovat ostatní herce, se vrátil za Aloisem, kterému důvěrně stiskl ruce a dal rychlou pusu na líčko. "Zvládneš to?" zeptal se trochu provokativně.
"Budu muset, co?" zasmál se blonďák a pusu mu vrátil.
"Taky tě miluju," pošeptal Ciel a políbil ho.
"Cieli!" napomenul ho už mírně vytočený William.
"Jo, já vím!" vrátil Willovi tón hlasu a odešel.
Alois se dotkl bříšky prstů svých rtů a usmál se. Jak je možné, že se zamilujete do člověka, kterého jste vlastně nenáviděli? A navíc kvůli blbosti?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miu | Web | 12. července 2015 v 13:23 | Reagovat

Nieeeeeeee! To už je koniec?! :'( ale no ták... Toto je tak super poviedka :33 najviac si ma dostala tou nočnou morou :D Ja už som si myslela, že sa dozviem, kto varí k nám do školy a ono to bol len sen... xDDD Naozaj úžasné zakončenie :D (opäť píšem veci, ktoré už dávno vieš, ale proste nenachádzam slov ^^)

2 sana-chan | E-mail | 13. července 2015 v 8:50 | Reagovat

Ne...ne.....koniec? Bwuaaaaah! Ja nechceeem! Muaaah....*sob sob* ale tú poviedku som milovala,ale nádherne sa končí T~T

3 Karin | 20. června 2017 v 21:16 | Reagovat

Ještě že to skončilo dobře. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama