Yeeey, už druhá povídka od Verr-chan, a navíc dárek k narozeninám našeho blogu! Yeey, arigatoouu~
Pár: SasuNaru
Čeká vás: ehm... dovoluji si říct, že trochu depresivnější příběh
Typ: jednorázovka
Odpoledne po škole (pátek)
Naruto čekal na Sasukeho jako obvykle u jezera. Říkali tomu "Naše jezero" protože to bylo místo, kde se poprvé setkali, když se Uchihovi stěhovali do Konohy.
"Naruto!" vytrhl ho z přemýšlení rozzářený Sasuke který k němu běžel jako šílený. "Proč tak pospícháš?" ale místo odpovědi se octla jeho andělská tvář v Sasukeho dlaních a následně byl políben. Naruto ho chtěl chytnout kolem pasu a víc prohloubit polibek, bohužel Sasuke se od něho odtáhl. "Umm… Proč mi tohle děláš?" snažil se hrát uraženýho, ale moc dlouho to nevydržel a v zápětí se zazubil. Sasuke se neobtěžoval s odpovědí, jen ho chytl za ruku, propletl svoje prsty s těmi jeho a společně vyrazili.
"Kam vlastně jdeme?" zeptal se po chvíli Naruto. "K nám domů," začal se culit Sasuke když pomyslel na to, co budou moc dělat… "K vám?" podivil se Naruto. "No. A co je na tom divnýho?" "Jen, že tam moc často nechodíme… Nebude to tvým rodičům vadit? A Itachimu?" začal si dělat starosti. "Neboj. Máma s tátou jeli na víkend někam pryč - asi aby oživili svoje manželství," dodal otráveně "a Itachi bude prej pořádat mejdan s jeho kámošem, o kterým pochybuju, že je doopravdy kluk…" "Počkej, počkej! Myslíš toho blonďáka, co jsme jednou potkali?" začal se Naruto smát. Sasuke jen přikývl.
"Vítej u nás doma," prohlásil Sasuke při odemykání dveří. "Jako obvykle Sasuke, máte to tu strašně hezký!" začal Naruto obdivovat hned vstupní halu, i když tam už párkrát byl. "Jo, dík," při tom protočil panenky. "Tak pojď," chytl ho za levé zápěstí a vedl směrem k obýváku. Naruto sykl bolestí a rukou ucuknul. "Co se děje Naru?" "To nic, jen… jen jsem blbě na tělocviku spadl na tuhle ruku a tak mě bolí," usmál se. Sasuke si ale všiml jakési prázdnoty v jeho očích… Nechal ho v obýváku a šel jim připravit něco k pití. "Co si dáš?" "Nevím, je mi to jedno." Sasuke tedy každému z nich nalil džus a do něho přidal panáka vodky. Když byl ten pátek… Když se vracel i s pitím do obýváku, viděl, jak Naruto sedí na gauči a mne si ono levé zápěstí. Pití ihned odložil a klekl si před Naruta. "Neublížil jsem ti nějak?" strachoval se. "Ne, vůbec ne…" bohužel Naruto to neřekl zrovna přesvědčivě. "Můžu se na to podívat?" Narutovi to bylo jedno, protože věděl, že na to časem přijde sám a tak mu to dovolil. Sasuke opatrně chytl jeho zápěstí, vysunul mu rukáv a uviděl to zranění. Ale ne, který popisoval Naruto. Byly to vodorovné řezné rány. "Na-Naruto…?" vzhlédl k němu vyděšeně. Ten jen odvrátil pohled stranou. "Proč sis to zase udělal?" při tom mu lehce přejel palcem po ránách. "Škola…" "A co přesně ve škole? Musíš mi to říct!" "Víš… Oni si ze mě dělaj ve třídě pořád strašnou srandu. A taky mi dělaj i různý naschvály a tak… A nejhorší je Chouji a Shikamaru. Tlusťoch a debil, kterej si myslí, že když má opravdu vysoký IQ, tak že ho každej bude uctívat nebo co…!" Sasuke jen pohlédl a Naruto si všiml, jak mu rudnou oči. Ano, od slz. "Sasuke, prosím-" "Ne, Naruto. Já tě prosím. Už to nedělej. Já o tebe nechci přijít…" to už se mu ale zlomil hlas a steklo mu pár slz po tváři. Sklopil pohled do země, protože nechtěl, aby ho někdo viděl brečet. Natož Naruto. Rychle si otřel slzy a opět vzhlédl k Narutovi. Ten nemohl uvěřit tomu, co teď právě viděl. SASUKE opravdu BREČEL? "Naru, nedívej se tak na mě. Celkem mě to znervózňuje…" při tom se lehce usmál. "Slíbíš mi tedy, že už to neuděláš a zůstaneš tu se mnou? Navždy…?" "Hai… Slibuju…" Sasuke se usmíval od ucha k uchu. Samou radostí Naruta povalil a začal ho líbat. Jazykem se prodíral do jeho úst, jak nejvíc to šlo. Poté se přesunul ke krku. Po chvilce přestal, vzal Naruta do náruče a šel s ním k sobě do pokoje. Tam ho něžně položil na postel, sundal si tričko a opět se nedočkavě vrhl na Naruta. Tomu též vysvléknul tričko. Svým jazykem putoval po tom nádherném těle, co se pod ním zmítalo slastí. Začal dráždit jeho bradavky. Nejdříve jednu olizoval, okusoval a jemně skousával a pak se stejně věnoval i druhé. Při tom se snažil nenápadně stáhnout Narutovi zbylou dolní část oblečení. Svou rukou putoval k nemalé - velmi vzrušené - chloubě. Začal ho nejdříve jen tak lehce hladit a pak přitvrdil. "Sa-Sasuke…" vzdychal Naruto jeho jméno. Nezbýval kousek k tomu, aby docílil vrcholu, ovšem Sasuke přestal. Dostavilo se mu jen zklamané a zároveň naštvané zamručení. Sasuke si naslinil své prsty, párkrát jimi obkroužil kolem Narutova otvoru a následně jeden vsunul dovnitř. Postupně přidával další. Když usoudil, že je Naruto už opravdu připravený, vnikl do něj něčím větším a tvrdším. Nejdříve jen špičkou a pak až po kořen. "ah… haa…" popadal Naruto dech. Nejdříve ho zachvátila bolest, ale po chvíli ji vystřídala slast. Přitáhl si Sasukeho blíž k sobě, políbil ho, jednou rukou propletl své prsty v jeho vlasech a tu druhou ovinul kolem jeho krku. Pokynul mu k tomu, že se může v něm začít pohybovat. Sasuke tedy začal. Nejdříve pomalu a pak postupně přidával na rychlosti. Celým domem se rozléhaly jejich hlasité steny. Sasuke uchopil Narutův úd a začal ho třít v rytmu svých přírazů. Oba dva s výkřikem jména toho druhého dosáhli vrcholu. Sasuke se svalil vedle Naruta. Nejdřív jak tak hleděli do stropu a po chvíli se Sasuke přetočil na bok směrem k Narutovi. Ten udělal to samé. Sasuke chytl Narutovy dlaně a propletl své prsty s těmi jeho. Pak si jen navzájem hleděli do očí. "Miluju tě," přerušil jako první ticho Naruto. "Já tebe víc, Usuratonkachi…" odvětil Sasuke. Ještě chvíli se na sebe vzájemně usmívali a pak oba dva usnuli.
Ráno (sobota)
"…a myslíš, že by se to dalo ještě zařídit teď o víkendu? Prostě to potřebuju hned a- dobře. Hele, já si myslím, že když je podplatíme, tak to bude dřív… No to je jedno. Dobře. Ano, jsme v pořádku. Ano. Ano. Ne, neozval. Děkuju mami. Taky tě mám rád. Jasně. Ano, dáme na sebe pozor. Ahoj." To byla první věc, kterou Naruto slyšel hned po tom, co se vzbudil. Zamžoural do světla, posadil se a prohrábl si rozcuchané vlasy. Zjistil, že je stále nahý, a tak se zvedl, aby si oblékl alespoň trenky. Poté se vydal hledat Sasukeho. Šel tak potichu, jako nikdy, aby ho překvapil. "Naru?" ozvalo se z obýváku. "Ksó! Jak to, že mě slyšíš?!" Sasuke se jen uchechtnul a dál věnoval pozornost knížce, kterou právě četl. "Knížka ti je přednější než já, nebo co?" urazil se Naruto. Ale musel uznat, že to, jak Sasuke nad tou knihou přemýšlel, tak byl přímo k sežrání. "Jistě že ne, andílku. Moment… jen musím dočíst odstavec." "Eeeh… andílku?" podivil se Naruto. Tak ho nikdy neoslovil. Za to určitě může ta knížka… pomyslel si. Sasuke zaklapl knihu, vstal a šel k Narutovi. "Gomen Usuratonkachi. Ale já to opravdu musel dočíst," usmál se a políbil Naruta na čelo. "Sasuke, jen tak mimochodem. O čem si to dnes mluvil s tvou mámou?" zajímalo Naruta. "Ty jsi to slyšel?!" strachoval se Sasuke. "Ne celý. Jenom něco s tím, že někoho podplatíte, nebo co." "Díky bohu…" oddechl si. "Tak o co teda šlo?" "To není důležitý." "Vážně?" "Vážně," ujistil ho Sasuke. Opět si jeden druhému začali hledět do očí. Narutovi najednou zakručelo v břiše. Sasuke se začal smát. "Ty máš hlad?" optal se pobaveně. "No… ano," přiznal. "A proč si neřekl něco dřív?" "Protože jsem tě nechtěl otravovat…" Sasukeho to docela zarazilo. "Otravovat? Baka! Jak si to můžeš vůbec myslet?" "Protože ty jsi byl tak zaneprázdňenej tou knížkou, že jsem si myslel, že budu jenom na obtíž…" To už Sasuke nevydržel, popadl Naruta, mrštil s ním na gauč, sedl si mu na klín a začal ho dravě líbat. "Takže ty sis opravdu myslel, že knížka je mi přednější?" zašeptal trochu hrozebně Narutovi do ucha a při tom ho jemně skousnul a následně olíznul. Narutovi se ze rtů prodral slastný sten. Muchlovali se tam už nějakou dobu a stále neměli dost.
"Sasuke…?" zeptal se něžně Naruto, když ho Sasuke zrovna líbal na krku. "Hm?" stále nepřestával. "Víš, já už mám opravdu hlad…" "A už si změnil názor na to, že bych dal přednost knížce než tobě?" "Co se stane, když řeknu, že ne?" provokoval. "Tak to tedy budeme muset pokračovat…" zavrněl Sasuke. "To bych si nechal celkem líbit, ale hlad je hlad." "Tak to musíš ale nejdřív změnit názor," při tom Naruta dlouze políbil. "Tak jo," poddal se. "knížka není přednější než já." "Vidíš, jak to jde," zašeptal Sasuke. Ještě mu dal pusu do vlasů, chytl ho za ruku a táhnul do kuchyně.
"Tak co si dáš?" "Ty vaříš, takže něco vymysli." "Ale-" "Žádný ale, Sasuke," vzápětí ho Naruto políbil.
Sasuke stál u sporáku a plně se soustředil na vaření. Naruto ho celou dobu pozoroval s tím, že se třeba něco ohledně vaření přiučí. Ale marně. Po chvíli to vzdal. Tiše se přemístil za Sasukeho a objal ho ze zadu kolem pasu. Se Sasukem to ani nehlo. Jako kdyby to čekal. Naruto se na něj natiskl celým svým tělem a dal mu pusu na tvář. Sasuke se jen usmál. Ale následně ztuhnul. Tím, že oba dva byli jen v trenkách, tak cítil, jak je Naruto tam dole vzrušený, a to byl pro Sasukeho celkem šok. "Eeh, Sasuke…? Nepálí se ti to náhodou?" zajímalo Naruta. Sasuke najednou začal panikařit. Naštěstí snídani se mu podařilo zachránit.
"Itadakimasu!" popřáli si oba najednou a pustili se do jídla. "Hmm… Sasuke to je tak dobrý!" vychvaloval Naruto s plnou pusou.
Když dojedli, Sasuke začal dávat kuchyň opět do původního stavu. Naruto ho znova objal ze zadu kolem pasu. Tentokrát se Sasuke k němu otočil, aby mu viděl do tváře. Vedení se nyní ujal Naruto, když Sasukeho nadzvedl, aby si ho mohl posadit na stůl a pak následně začít líbat. "Jsi tak strašně nádhernej Sasuke. Chci tě celýho…" zašeptal. "Tak na co čekáš…?" odvětil Sasuke. Nejdřív se mi bojí říct, že má hlad a teď si mě chce tak drze přivlastnit. Pff…
Večer (sobota)
"Sasuke…? Miluješ mě?" zeptal se z ničeho nic Naruto který i se Sasukem ležel v posteli a hlavu měl opřenou o jeho hruď. Sasuke ho přestal výskat ve vlasech a na chvíli nevěděl, co říct. "Ovšem že," odvětil. "Tak to řekni," naléhal Naruto. "Miluju tě Uzumaki Naruto." Naruto se pousmál. "I já tebe Uchiho Sasuke."
Dopoledne (neděle)
Už se chýlil konec víkendu a tak Sasuke šel Naruta vyprovodit domů. Když dorazili na místo, Sasuke ho přitiskl ke dveřím a začal líbat. "Chtěl bych tě vzít domů, abychom se nemuseli ukazovat takhle na veřejnosti, ale mám tam strašnej bordel." "To nevadí Naru, stejně budu muset jít, abych s rodiči něco vyřešil," usmál se Sasuke a pohladil ho po tváři. Naruto si ho za lem trička přitáhl k sobě a políbil. "Už musím jít…" Naruto se zamračil. "Ale neboj. Brzy se uvidíme. A taky věřím, že zítra ve škole to bude všechno v pohodě. Lepší než čekáš…" "Sasuke-" chtěl se ho zeptat, co tím myslel, ale Sasuke jen mávl rukou a šel zpět domů.
Naruto ležel na posteli a přemýšlel nad tím vším, co se odehrálo. Jak nad celým víkendem, tak i nad poslední větou, kterou Sasuke pronesl před tím, než odešel. Nechápal, co tím chtěl říci.
Ráno (pondělí)
"Nesnáším pondělí," zamumlal si otráveně Naruto pro sebe, když ho vzbudil budík. Vstal z postele, šel si dát do koupelny sprchu, a když se na sebe díval do zrcadla, zpozoroval jaké má kruhy pod očima. Bylo to kvůli stresu ze školy a on to moc dobře věděl. Přesto s tím nic nedělal. Nechal to být a pokračoval dál v přípravě. O chvíli později ho vyrušilo něčí klepání na dveře. "Kdo to může proboha bejt tak brzo?!" zanadával. Ale když otevřel dveře, div mu nevypadly oči z důlků. "Sa-Sasuke…??! Co tady děláš!" rozkřikl se. "Dobré ráno, Usuratonkachi," usmál se Sasuke. "Pořád jsi mi neodpověděl!" "Jdu do školy. Co je na tom divnýho?" snažil se hrát blbýho. "Ale vždyť touhle dobou už jsi dávno na cestě vlakem do tvojí školy a píšeš mi esemesku, jak jsem se vyspal…!" stále nechápal Naruto. "To bude asi tím, že od teď chodíme do školy spolu," usmál se Sasuke na tupě zírajícího Naruta a tak mu po chvíli vlepil pusu. Naruto pořád jen nehybně stál a nebyl sto něco udělat. "Pozveš mě aspoň dál?" zeptal se Sasuke s humorem v hlase. "Jasně…" hlesl.
"Ale jak to…?" sotva ze sebe po chvíli dostal Naruto. "Pamatuješ, jak jsem v sobotu ráno mluvil s mámou? Šlo o to, že jsem se ji snažil přesvědčit o tom, abych chodil na tvou školu," začal vysvětlovat Sasuke "samozřejmě, že za normálních okolností by to nebylo možný uskutečnit - zvlášť o víkendu - ale dali jsme ředitelce Tsunade celkem slušný prachy a ona díky tomu dokázala vše uskutečnit už tak rychle." "Jo… A souvisí s tím i to, co jsi mi řekl včera před tím, než si odešel?" "Hmm… Co jsem včera…? Ano! Správně Naru! To byl totiž hlavní důvod, proč jsem to chtěl udělat. Nechci, aby ti kdokoliv nadále ubližoval. Já si tě ochráním, protože seš jen můj. A taky jsem s tebou chtěl trávit víc času než doposud, takže - " to už byl ale umlčen Narutem, který se mu vrhl kolem krku, div ho neudusil. "Naruto… moc tě miluju… ale měl bys…sebou… pohnout… abychom… to stihli…" dostal sotva ze sebe Sasuke. Naruto se okamžitě odtáhl a šel si sbalit věci.
Cestou do školy se chytli za ruce. "Ne, že bych si stěžoval, ale nevadí ti, že se na tebe pravděpodobně budou divně koukat, když si mě takhle vedeš?" zeptal se Sasuke. "Ne. O tom, že jsem gay už, všichni vědí, tak se musím aspoň pochlubit, jakej krásnej poklad jsem si našel," při tom se na něj Naruto usmál od ucha k uchu. Sasuke by ho nejraději na místě políbil, ale bohužel trochu pospíchali, tak mu jen pevněji sevřel ruku a přidal do kroku.
"Proč vlastně tak pospícháme? Máme dost času," zeptal se Naruto, když už byli od školy jen pár metrů. "Musím se ještě stavit u Tsunade-sama." Nikdo po zbytek cesty už nic neřekl.
"Tak, tady je učebna chemie a fyziky," provázel Naruto Sasukeho po škole. Sasuke se podíval na čas "Pokud vím, tak ještě máme asi tak deset minut, takže co kdybychom šli támhle za roh a…" podíval se na něj svůdně. "… nebo…" nedořekl a začal ho uprostřed chodby něžně a pomalu líbat. " Není to vzrušující, takhle mezi davem ostatních?" podotkl. Kolemjdoucí lidi si na ně sem tam ukázali, ale jim to bylo jedno. Naruto se ještě se sklopeným výrazem usmál, pak pohlédl na Sasukeho, vzal ho za ruku a řekl, že už budou muset jít na hodinu.
"Dobré ráno třído," započal hodinu Iruka-sensei. "tohle je náš nový žák, Uchiha Sasuke. Prosím, přijměte ho mezi sebe bez jakýchkoli problémů." "Kyaaa!!! Ten je tak slaďoučkej!" holky po něm začaly hned šílet. "A taky je to kluk Naruta!" zakřičel provokativně Shikamaru. Celá třída nejednou utichla. Sasuke se na něj upřeně díval a po chvíli bez sebevětšího zájmu dodal: "Závidíš?" Chová se úplně stejně chladně, jako když jsme se potkali poprvé… pomyslel si Naruto. "Možná…" odvětil Shikamaru, při tom si skousl dolní ret a pousmál se. Sasuke s chladnou tváří přešel do lavice, která byla shodou náhod úplně v zadu a jediné místo bylo zrovna vedle Naruta. Pod lavicí mi na chvíli sevřel ruku a usmál se, aby ho ujistil, že všechno je v pohodě. Naruto mu úsměv oplatil a začal se věnovat tomu, co Iruka-sensei vykládal, i když vůbec nerozuměl, o čem to mluví.
"Konečně přestávka!" oddychl si Naruto. "Tak jak se ti tu líbí?" pokračoval dál s ironií v hlase. "Jo, dobrý, eeh…" přestal mluvit, když si povšimnul, jak nad nimi pár lidí stojí. Naruto se rozhlédl a pochopil. "Co tady chcete?" zeptal se otráveně. "Naruto, ty buď zticha!" vyjela na něj dívka s růžovými vlasy a v zápětí začala mluvit k Sasukemu "Sasuke-kun, nechtěl by si třeba po škole jít se mnou-" "Ne, nechtěl," odpověděl okamžitě. "A se mnou?" zkusila to blonďatá dívka s vlasy vyčesanými do vysokého ohonu. "Ne," odbyl ji bez mrknutí oka. Pak už konečně všichni, co tam stáli, odešli. "Tak jsou blbý, nebo co? Vždyť ví, že mám tebe a stejně to zkouší," při tom se plácl do čela. Naruto zadržoval smích. Měl co dělat, aby se tam nezačal válet po zemi.
Společně přežili ještě dalších pár hodin ve škole, dokud nebyl čas oběda. Naruto si musel na chvíli odskočit a tak se Sasuke přislíbil, že na něj počká u skříněk. Chvíli tam stál a čekal, když v tu se z ničeho nic u něj zastavil Shikamaru a začal si ho prohlížet. "Co chceš?" "Tebe…" Sasuke ho okamžitě popadl za límec košile a přirazil ke skříňkám. "Nech Naruta i mě bejt, rozumíš?" procedil skrz zuby. Shikamaru ale udělal něco, co opravdu nečekal. Políbil ho. Sasukemu chvíli trvalo, než mu došlo, co se právě děje. Jenže ve stejný okamžik, co ho Shikamaru políbil, se tam náhle objevil Naruto. Takže touhle dobou už bylo slyšet jak Naruto na celou chodbu zařval: "Sasuke! Ty sráči!!!" Všichni kolemjdoucí ihned zpozorněli, co se děje. Naruto se rozeběhl. Ani pořádně ještě nevěděl kam, ale musel pryč. "Miluju tě Uzumaki Naruto." Honila se Narutovi stále stejná věta v hlavě. Věta, která ještě předevčírem něco možná znamenala. Věta, která už teď nebyla pravdivá. Tedy aspoň pro Naruta… Sasuke dal Shikamarovi ihned jednu ránu pěstí. Ten se svezl na zem, ale bylo mu to jedno. Začal se hlasitě smát. Protože mu TO vyšlo. Povedlo se mu rozvrátit vztah Naruta a Sasukeho. "Bastarde…" zasyčel Sasuke ještě předtím, než se vydal za Narutem. Nevěděl, kde ho má hledat. Už dávno byl v nedohlednu.
Naruto si sedl na zem, začal hledat ve svém batohu peněženku, ze které následně vytáhl žiletku. Vyhrnul si rukáv košile na levé ruce a žiletku si s roztřesenýma rukama přiložil na zápěstí. Udělal první tah. Okamžitě se objevily kapičky rudé krve. Ty následně začali stékat a odkapávat ze zápěstí. Naruto ještě udělal pár takových tahů, poměrně hlubších, a začal uvažovat o tom, proč by vlastně měl nadále žít. Žiletku nastavil tak, aby si mohl naříznout tepnu. Stačilo by jen se jen trochu hlouběji říznout a pak…
Sasuke vyběhl ven. Úplně v zadu na školním dvoře spatřil, jak tam u stromu sedí nějaká osoba. Bylo to trochu dál, takže Sasuke osobu neviděl dost dobře, ale nebyl čas na váhání a okamžitě běžel tím směrem.
Naruto se už mezitím topil v slzách. Žiletku stále na zápěstí. Odpočítával, kdy to konečně udělá. 4… 3… 2… "Naruto!!!" slyšel něčí řev. Přestal odpočítávat, podíval se směrem, odkud ten řev šel a viděl, jak se k němu blíží Sasuke.
Když Sasuke uviděl, jak má Naruto zkrvavenou levou ruku, dopadl na kolena a nebyl sto se pohnout nebo cokoliv udělat. Jen bezmocně hleděl na to, co se stalo. "Víš Sasuke," začal Naruto najednou úplně klidným hlasem. "já věděl, že jsi mě nikdy nemiloval. Ale snažil jsem se to přehlížet. Protože když člověk nemá rodiče, přátele ani nikoho jinýho, tak potom je rád za cokoliv. Tak jsem si snažil aspoň namluvit, že ti na mně třeba záleží." "Ale mě na tobě záleží!" zakřičel Sasuke, ale Naruto ho přerušil. "Sklapni! Nebo to udělám!" vyhrožoval a při tom ukázal levé zápěstí aby Sasuke věděl, co má přesně na mysli. Sasuke to ale nevzdával. "A co třeba Naše jezero? To nezní, jako kdyby mi na tobě záleželo?" "Žádný NAŠE už není! Všechno je to jenom zasraná lež, rozumíš?!" Naruto při těch slovech začal brečet. Posbíral všechny svoje zbylé síly, zavřel oči a s úsměvem na rtech sdělil: "Děkuji ti Sasuke, že jsi mi dával najevo aspoň falešnou lásku. Sbohem…" s těmito slovy žiletku pořádně zaryl do své kůže. Sasuke využil situace, že má Naruto zavřené oči, dopadl k němu, z ruky mu žiletku vyrval dřív, než se stihl říznout a zahodil ji kamsi na zem. Vše se událo tak rychle, ale při tom tak pomalu. Naruto oči otevřel a když zjistil, že nemá nic, čím by se zabil, začal strašně křičet. Bezmocně. Sasuke se k němu blíž přesunul a objal ho kolem ramen. "Nech mě bejt…" bránil se okamžitě Naruto, ale nemělo to smysl. Byl zesláblý. "Naruto, já tě opravdu miluju, věř mi!" snažil se ho přesvědčit Sasuke. "Tak proč si se s ním líbal, hm?!" "Nebylo to tak, že já s ním…" "Huh? Tak jak teda?" zajímal se stále naštvaný Naruto. "Říkal jsem mu, ať nechá jak tebe tak i mě na pokoji. A když tě viděl, tak si mě přitáhnul, no… a dál už to znáš," snažil se Sasuke vysvětlit. Ale marně. "Nevěřím ti to!" zase začal Naruto křičet, i když už by asi neměl být ani schopný.
Sasuke si utrhnul kus látky ze své košile a tím ovinul Narutovo zkrvavené zápěstí. "Jestli očekáváš, že ti teď budu děkovat, tak zapomeň. Neprosil jsem se o to!" "Já vím. Udělal jsem to, protože mi na tobě záleží…" A v tu chvíli Narutovi všechno došlo. Někdo, kdo by ho nemiloval, by asi nepřestoupil na jinou školu, jen aby ho ochránil. Netoleroval by mu svoje výkyvy nálad, neříkal by mu, že ho miluje, když by to nebyla pravda, netrávil by s ním raději víc času než se svou rodinou… A to nejhlavnější: nerozbrečel by se kvůli tomu, že ho nechce nikdy ztratit, kdyby mu na něm nezáleželo. Narutovi se najednou začaly promítat všechny zážitky spojené se Sasukem. Jeho tělo se samo od sebe pohybovalo. Chytl Sasukeho za ruku, pohlédl mu hluboko do očí a pronesl: "Miluju tě…"
O měsíc později (víkend)
Když se Naruto vrátil z koupelny, spatřil, jak Sasuke sedí na jeho posteli a zase si čte svou knihu. Cože? To si ji bere i s sebou? Podivil se Naruto v duchu. "Co kdybych ti řekl, že mám takovej pocit, jako kdyby ti knížka byla přednější než já?" zeptal se a už předem se začal smát, protože věděl, co přijde. "Usuratonkachi…" zavrčel Sasuke pobaveně, odhodil knihu někam daleko, Naruta povalil přímo na zemi a pokračoval tam, kde minule skončil…




Yeeeeey, ono nám to poslalo ďalšiu svoju poviedku! ^^
Len tak ďalej!
teším sa na ďalšie :33
Poviem ti, táto sa mi páčila ešte viac ako tá prvá
Naozaj krásne vymyslené