Yeeey, konečně doma po příšerné cestě... uff. Mno, vyspala jsem se do růžova a řekla si, že vás nebudu nadále trápit a přidám další díl. :D
Enjoy~

Ať jsem si vzpomínal, jak jsem chtěl, nemohl jsem si vybavit žádnou scénu. Jen takové zamlžené vzpomínky.
"Ne, to je blbost, já jsem nepil," snažil jsem se ho stále přesvědčit.
"Shizu-chan..." podíval se na mě jak na debila. "Tak se zeptáme někoho, kdo byl střízlivý, když mi nevěříš."
"Jediný střízlivý člověk byl táta... a druhý ty," uvažoval jsem nahlas.
"Takže...?" pozvedl obočí.
"Takže zavoláme tátovi," zvedl jsem se, abych došel pro mobil.
"Nee, Shizu-chan," zvážněl Izaya a sklopil hlavu, "víš... přemýšlel jsem... no... o dětech..." podíval se na mě štěněčím pohledem. To není dobré znamení!
"O dětech?" pozvedl jsem obočí a přisedl si k němu. Popravdě, vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Jména? Vymyslím za pochodu.
"Víš... chtěl... chtěl bys dceru?" provinile se na mě díval. Proč se mě ptá? Že by se bál, že chci jen syny?
"Izayo," pohladil jsem ho po bříšku, "holka nebo kluk, je mi to jedno. Hlavně, že budou naše," políbil jsem ho na rty. Ale tentokrát v tom bylo něco víc. Oba jsme chtěli víc. Rozproudila se nám krev v žilách, chtěli jsme to. Chtěl jsem ho šukat víc a víc, dokud by mě neprosil, abych přestal, aby si mohl odpočinout. Ale nešlo to. Zatím.
"Au!" odtrhl se ode mě a chytil se za břicho. Zase kontrakce...
"Už dobrý?" přiblížil jsem se k jeho obličeji a čekal na odpověď. Nebudu pokračovat, dokud nesvolí.
"...uh- ngh- ne... to... b-bolí! Aaaagh!" chytil se za břicho a zprudka zaklonil hlavu. "Sanitku! Angh- volej- sanitku!" Znovu vykřikl a lehl si na záda.
"Děláš si prdel?! Teď?! Ne! Proboha! Neumírej! Vydrž! Dýchej!" snažil jsem se mu dávat instrukce, ale myslím, že mě moc neposlouchal, byl v hrozných křečích.
"Shizuo, vstávej!" uslyšel jsem pištivý hlas mojí mámy, který mě probudil společně s ranou do hlavy.
"Au!" promnul jsem si temeno hlavy a posadil se. Proč... proč jsem v nemocnici? Podíval jsem se na své oblečení. Nebyl jsem převlečený, nebyl jsem pacientem, tak proč?
"Žádný au! Deset minut tě budíme! Jak můžeš spát?!" ječela po mně.
"Počkej, počkej! O co tu jde?" rozhodil jsem rukama a nechápavě se podíval na tátu a bratra.
"Má ještě kocovinu," mávl Kasuka rukou a protočil oči.
"Shizuo, co si pamatuješ?" zeptal se mě v klidu táta a přisedl si na postel.
"Já nemám kocovinu..." procedil jsem mezi zuby. "Mno... oslavovali jsme, pak jsme tančili, ale já jsem nepil!" přesvědčoval jsem je.
"Shizuo, ale táta nemyslí včera! Ale teď! No, spíš před čtyřmi hodinami a něco," prohodil Kasuka. Vypadal, že je ještě napůl spící.
"Moment, neměl jsi letět do New Yorku?" zeptal jsem se ho.
"Shizuo!" okřikla mě máma.
"Proč jste všichni tak nervózní?! Sakra, může mi někdo vysvětlit tuhle situaci?!" rozkřikl jsem se a postavil. No, raději jsem si hned sedl, protože se se mnou zatočil svět.
Máma protočila oči, Kasuka se na mě podíval jak na debila a táta se ironicky uchechtl.
"Izaya porodil," řekl mi v klidu táta a ve mně by se krve nedořezal.
"Ale-..." vydal jsem ze sebe. Byl jsem šťastný, jen mi to ještě nedocházelo. "Já... jsem táta...!" usmál jsem se a do očí se mi hrnuly slzy. Byla to změna v mém životě. Obrovská změna, kterou nepřekoná snad nic na světě a nic už nebude tak, jako dříve. "Můžu... je vidět...? Můžu je vidět?" ptal jsem se hned. Byl jsem z toho v šoku. Takže to nebyl sen... já jsem už opravdu táta! Mám vlastní rodinu a udělám pro ni vše, co bude v mých silách.
"Jistě, vždyť jsou tvoji," usmál se táta a zavedl mě k nim. Leželi v místnosti, kde bylo asi dvacet inkubátorů, nevěděl jsem, kde přesně je hledat. Procházel jsem uličkami mezi prázdnými i postýlkami s dítětem a hledal podle jmenovek. Heiwajima... Heiwajima... uvědomil jsem si, že ještě nemají jména. Nebo ano?
Hledal jsem dál, dokud jsem je nenašel. Heiwajima Delic a Heiwajima Sakuraya - syn a dcera. Kluk měl černé vlásky po Izayovi a hnědočervené oči. Holka byla špinavá blondýna a oči měla červené po Izayovi. Oba měli moje rysy v obličeji a byli nádherní. Tak moc jsem je chtěl vzít do náručí, ale nemohl jsem. To, že byli v inkubátoru, znamenalo, že se narodili brzo.
"A Izaya?" otočil jsem se na tátu s úsměvem.
"Pojď," pokynul mi, ale úsměv z jeho tváře zmizel. A já jsem byl tak natěšený, že jsem si toho nevšiml. Chodbou procházelo plno lidí, že jsem tátu málem ztratil. Našel jsem ho, jak stojí u jednoho okna a díval se do pokoje, kde nejspíš ležel Izaya.
Ano, ležel tam a spal. ...s dýchací maskou a pípajicími přístroji.
"Co...?" byl jsem ještě víc v šoku. Vypadal hodně bledě a unaveně.
"Ztratil hodně krve, doktoři řekli, že by se měl probudit za týden, možná dva. A děti se narodily předčasně, proto si je tu taky nechají, ale možná je pustí už za týden," vysvětlil mi táta.
Chtěl jsem u Izayi být celou dobu. Co se stalo? Jediné, co si pamatuju, bylo, jak jsme nastoupili do sanitky. Izaya byl v hrozných křečích, a když jsem viděl, jak mu roztáhli nohy od sebe, omdlel jsem. Jsem idiot. Věděl jsem, jaké nebezpečí mu hrozilo, a i přesto jsem u něj nebyl. Nemohl jsem mu držet ruku a utěšovat ho.
Položil jsem ruku na sklo a opřel si o něj hlavu. "Promiň," pošeptal jsem a po tvářích mi stekly slané kapky. Neudělal jsem vůbec nic, nechal jsem ho samotného v bolestech a teď tu umírá.
Ještě toho dne jsem v baru nadobro skončil a do školy jsem volal, že kvůli rodinným důvodům nebudu moct chodit minimálně dva týdny do školy.
Uběhl první týden, konečně jsem mohl držet své děti v náručí. Bylo fascinující držet něco tak malého a přitom kousek sebe samého. Delic mě vraždil pohledem, měl jsem z něj docela strach. A Sakuraya se usmívala, ale když jsem se na ni podíval, nasadila poker face, jako by říkala: "To já ne..." Delic bude povahově po mně, takový kliďas s kamennou tváří, kdežto Sakuraya bude s Izayou proti mně vymýšlet atentáty.
"Jsou nádherní," usmíval jsem se jako měsíček na hnoji, zrazu mi ale začaly téct slzy. Byl jsem tak moc šťastný, vůbec se to nedalo popsat.
"Ale no tak..." utěšoval mě bratr, ruku mi položil na rameno a zívl.
"Dal sis ten prášek?" zeptala se ho starostlivě máma a hrábla do kabelky.
"Proč nejsi v Americe?" zeptal jsem se Kasuky, který právě spolkl prášek.
"Natáčení se zrušilo, protože v New Yorku řádí chřipka, takže je asi polovina herců i s režisérem doma. A navíc... s takovou kocovinou, která u mě asi tejden převládá, bych stejně nikam neletěl," vysvětlil Kasuka a posadil se naproti mně.
"Aha," řekl jsem prostě a svůj zrak upřel znovu na Sakurayu v mém náručí. Pak jsem dostal nápad. "Chceš si ji pochovat?" pozvedl jsem obočí.
Kasukovi vypadla huba z pantu. "A-a-ale já ne- totiž děti ne- to- já-"
"No tak," opatrně jsem mu ji dal a sedl si zpátky na židli. Díval se na to malé stvoření a čekal, kdy Kasuku kousne a sežere.
"Kďopak je babišin klučina? Ňo, kďopák?" šišlala moje máma na Delica, ale ten si ponechával kamenný výraz.
Když jsem se díval na Kasuku, měl jsem pocit, že místo něj, tam sedí Izaya. Vzpomněl jsem si na jeho první úsměv, když měl v náručí malou- eh... Stále nevím, jak se jmenuje. Prostě, dceru od Shinry.
"...zuo... Shizuo!" probral mě tátův hluboký hlas a já se vrátil do reality.
"A-ano?" párkrát jsem zamrkal a očima vyhledal tátu, který právě přišel.
"Izaya se probral."
"Vážně?!" zvedl jsem se ze židle. "Můžu jít za ním?" Táta se podíval na mámu a znovu na mě.
"Shizuo, jsi v pořádku?" zeptala se máma. "Vždyť ho má táta v ruce." O či mi spadly na plastový kelímek, který držel.
"Ehm... cože jsi říkal?" zeptal jsem se nepřítomně.
"Jestli nechceš kávu," natáhl ruku, abych si mohl horký nápoj vzít.
"Eh... aha, díky, káva by bodla," odvětil jsem a znovu se posadil. Jsem idiot, zase moc přemýšlím o Izayovi. Proboha, co bych měl dělat? Děti budou potřebovat přebalit a můj manžel spí. Fuj, tohle všechno nechám na Izayovi, já jim měnit plínu nebudu. Ale zase... jsme dva, máme dvě děti, bylo by to fifty-fifty. Koho budu přebalovat? Delica, nebo Sakurayu? Nejspíš Delica. Ne, že bych měl strach se podívat na ženské přirození, ale šlo o to, že to mužské znám daleko lépe, než ženské. Jsem to ale pedofil...
"Doktor říkal," začal táta, "že to s Izayou vypadá dobře a měl by se nejpozději pozítří probudit."




Moja reakcia,keď vyšié tento diel:HuehuehuehuehueghaahAhahahaha xD yaaaaaaaaaaaaaas!!!!!