Máte tu další díl - všichni, kdo věrně čekáte. :))
"Lepší?" usmál se na něj Deidara sedící na zemi vedle vany. Ruku máchal ve vodě a přejížděl prstem po Narutově těle.
"Jo," přitakal Naruto a položil si hlavu na okraj vany tak, aby se díval blonďákovi přímo do očí. "Děkuju za všechno," usmál se a unaveně zamžoural očima.
"Hej, ještě neusínej. Ne ve vaně," zasmál se Deidara a vytáhl ho z vody ven. Už tak tam byl dost dlouho, horká voda mu udělala dobře, ovšem jeho horečka trochu stoupla.
Deidara ho osušil, vytáhl ze skříně své oblečení, protože na hledání pyžama v Narutových kufrech nebyl čas, a uložil ho do postele. Samozřejmě, že si lehl vedle něj, nijak mu to nevadilo, Narutovi taky ne. Vlastně si oba zvykli na přítomnost toho druhého.
"Naruto, nebojíš se o svého otce?" zeptal se provinile Deidara. Nemocný člověk, který je sám doma, nezní zrovna slibně.
"Ne, už jsem si zvykl, že něco vyvede, ale nikdy to není nic hrozného," usmál se Naru a už jen z hlasu Deidara poznal, že je nemocný, že mu není dobře. Sáhl mu na čelo a rozhodl se, že mu raději donese teploměr, to už ručičky hodin ukazovaly půl dvanácté.
….A čísla teploměru třicet osm celých dva, proto dal Narutovi na čelo mokrý kapesník, aby mu teplota nestoupla. Člověk nikdy neví a náhoda je blbec.
"Zítra raději zůstaneš tady, tvůj táta bude muset vydržet," nařídil mu Deidara.
"Ale, Deii, jenom skočím domů a-"
"No to tak! Jsi nemocný a ještě chceš skákat? Zapomeň, ty zůstaneš hezky doma! Tady doma!" pohrozil mu prstem, zelezl k němu pod pěřinu a rukou objal kolem pasu.
"Ale-"
"Žádné ale, už jsem řekl. A buď zticha, zítra jdu do práce, tak se chci vyspat," zívl Deidara a zavřel oči. "Dobrou noc," políbil ho na tvář.
"Dobrou," řekl naoko uraženě Naruto, ale hned se udobřil a přitulil k Deidarovi. Líbila se mu jeho vůně, jeho vypracované tělo, jeho dlouhé blond vlasy, které na večer neměl v culíku, jeho hlas, jak mu říká Naruto... líbil se mu celkově. Ne... on ho miloval. Zamiloval se do něj na první pohled...
Deidaru v noci probudilo zakašlání. Nejdřív si řekl, že Narutovi jen trochu zaskočilo, tak to nechal plavat, ale když zakašlal snad každou pátou vteřinu, začal ho hladit po zádech, snad jako by mu to mělo pomoct. Naruto se venku nehezky nachladil. "Chceš se napít?" pošeptal rozespale a odlepil jedno oko.
"Ne, to je dobrý," odpověděl mu Naruto. Vůbec nezněl rozespale, což Deidaru udivilo.
I přes Narutovu jasnou odpověď Deidara vstal a donesl mu sklenici vody. Naruto poděkoval a téměř prázdnou sklenici položil na noční stolek.
Když se Dei podíval na hodiny, zjistil, že je půl jedné ráno. Už jenom čtyři a půl hodiny a zazvoní mu budík. "Jakto, že jsi nespal?" zívl dlouhovlasý a zase si lehl vedle něj.
"Nemůžu usnout," řekl Naruto ospale. Deidara mu znovu změřil teplotu. Nebyl rád z čísla třicet osm celých pět, proto šel namočit dvě utěrky, jednu mu dal na čelo, druhou na hrudník, a nezapomněl mu dát prášek na snížení teploty.
"Jak se cítíš?" zeptal se Deidara a hřbetem dlaně mu přejel po tváři. Uzumaki ihned uhnul, nelíbil se mu dotek, jeho tělo bylo citlivé a třáslo se.
"Je mi zima," řekl blondýnek a přitulil se víc ke staršímu.
"Máš zimnici, musíš zůstat v teple," políbil ho na čelo a celého ho zabalil do peřiny.
"Ne-bude ti zima?" zadrhl se Narutovi hlas, když si uvědomil, že Deidara není ničím přikrytý.
"O mě se nestarej, teď jsi důležitý ty," pošeptal šedooký a snažil se usnout, což se mu taky podařilo.
Naruto sebou polekaně trhl, když Deidarovi zazvonil budík. Nic naplat, musel vstávat do práce, i když se mu z vyhřáté postele a od blonďáka nechce. Posadil se na kraj postele a promnul si čelo. Neuvěřitelně ho bolela hlava, jako by měl kocovinu. Nebyl vyspaný, jak to tak viděl, usne v práci a nejspíš ho vyhodí. Měl dobře placené místo, a i když nebyl žádný boháč, žilo se mu skvěle, nemohl si stěžovat.
Naruto si přitáhl peřinu až k bradě a schoulil se do klubíčka. Deidara si nemohl nevšimnout, jak trhaně dýchá, byla mu zima. Sáhl mu na čelo, aby zjistil, jakou má zhruba teplotu. Vůbec se mu nelíbila červeň, kterou měl blonďákův obličej, proto zkusil teploměr. Vyskočil na nohy, když se na displeji ukázalo třicet devět celých čtyři. Rychle ho zabalil do deky, dal do auta a jeli do nemocnice, přičemž s ním stále komunikoval, aby náhodou neztrácel vědomí.
"Dei... Deii-" mluvil Naruto omámeně. Ležel opřený o okno, nohy u brady a snažil se vzpamatovat.
"Vydrž, lásko," řekl mu Dei a přes deku ho chytil za ruku.
Když dorazili do nemocnice, nebylo tam moc lidí, bylo teprve ráno, hned našel recepci.
Když se Naruto probudil, bylo kolem druhé odpoledne. Byl si vědom toho, že je v nemocnici, i toho, jak a proč se tam dostal. Cítil se stále mizerně, měl hlad, ale jen představa, že něco vloží do úst, byla nechutná.
"Už jsi vzhůru?" zeptala se mile sestřička. "Donesu ti svačinu, chvilku vydrž, prosím," odešla. Naruto se zadíval zpátky do stropu. Co když bude mít Dei kvůli němu problémy? Nechtěl na to ani pomyslet, že by ho vyhodili. Opatrně se posadil, protože se sestra vrátila. V ruce držela rohlík, příborový nůž a sýr na namazání. Blonďák to s velkým sebezapřením snědl a znovu si lehl. Nebyla to kdovíjak velká svačina, ale i tak se mu mírně rozhoupal žaludek.
Netrvalo dlouho a otevřely se dveře.
"Naruto," oslovil jej příchozí a sedl si na židli k němu. "Jak ti je?" sáhl mu na čelo, následně sjel na tvář.
"Mohlo by to být i lepší," zasmál se Uzumaki unaveně.
"Vidím, že se ti vrátil smysl pro humor," pohladil ho po vlasech. "To je dobře."
"Deii..." začal Naruto, "já vím, že jsem nemocný, ale chtěl bych... políbit," řekl narovinu.
Starší se jen usmál a vyplnil Narutův požadavek, ale blonďáčkovi nestačil jen letmý motýlí polibek.
"Stačí," konstatoval Deidara.
"Ne, nestačí." Naruto se posadil a znovu si přivlastnil Deidarovy rty, přičemž se mu zamotala hlava, a kdyby nebylo Deidary, převrátil by se na zem. Vlastně nebýt Deidary, nebyl by vůbec v nemocnici, ale nevyčítal mu to.
"Není ti dobře, lehni si," řekl starší a zatlačil mu na ramena.
"Promiň," omluvil se a smutný pohled stočil k oknu.
"Za co?" nechápal blonďák.
"Přidělávám ti tolik starostí..." řekl Naruto polohlasem.
"To máš pravdu," povzdechl si Deidara. "Ale taky radost," políbil ho na čelo a sevřel jeho ruku ve své. Bavilo ho si hrát s těmi drobnými prsty, přímo ho fascinovaly. Jak může mít sedmnáctiletá osoba - obzvlášť kluk - tak jemné a malé ručičky. Připomínaly mu malé dětské ručičky, co se sotva drží prstu dospělého.
"Baví tě to?" zeptal se pobaveně Naruto. Měl celou ruku uvolněnou, jen sledoval Deidaru, jak si s ním zasněně hraje.
"Tak mě napadlo, Naruto," podíval se mu do očí. Když uviděl tu nevinnou tvář, hned spolkl slova.
"Ano?" Naruto víc pozvedl obočí. Byl zvědavý, co mu chce Deidara říct, určitě je to něco důležitého.
Starší polkl, nevěděl, jestli mu to říct, ale pak usoudil, že je příliš brzy a TAKOVÉ věci. "Ale nic," pohled zase upřel na drobnou ručku. "Není na to ta správná doba, ale časem ti to jistě řeknu," usmál se na něj.
Do pokoje vešel doktor, chtěl po Narutovi telefonní číslo jeho zákonného zástupce a Dei to šel vyřídit s ním, aby Narutovu otci vše vysvětlil. Vlastně - nějak vymluvil. Iruka nebyl špatný člověk, neměl nic proti homosexuálům, ale od doby, co je nemocný, je také mrzutější a tyto věci neakceptuje. Obzvlášť proto, že si každý na škole myslí, kromě Naruta, že spí s Kakashim. To ale není pravda, Kakashi ví, jak s takto nemocným člověkem jednat a vlastně Iruka nikoho jiného jako pomoc nesnese. Mohl by požádat Naruta, ale ten má plno vlastních úkolů a problémů ve škole.
"Naruto?" vešel Dei do pokoje. Když se setkal s Narutovým spokojeným pohledem, svou mimikou mu dal najevo, že nese špatné zprávy.
"Ehm... děje se něco? Mám něco nevyléčitelného?" ušklíbl se při posledním slově. Deidara se zhluboka nadechl a sevřel pravou dlaň v levé. "Deii? Co se děje?" zamračil se blonďák. Jestli tohle byl nějaký vtip, tak dost špatný. Co když Naruto umře? Musí na operaci?
"Naruto, jde o tvého otce," řekl Dei vážně a Naruto taky zvážněl.
"Zase utekl?" zeptal se s povzdychem.
"Ne, on..." Doktor ho varoval, že není dobré to zrovna teď Narutovi říct, ale Naruto musí znát pravdu. "...je mrtvý."




chudak naruto to sa dolo cakat ze ochorie ked stravyl dlho do noci vonku iba v mikine ale deii bol zlaty ako sa o neho staral a odniesol ho do nemocnice aj ked mal v robote problemy a nechat ho tam aj napriek strachu o neho.ale ta sprava o jeho otco preboha co stvarl chudak naru ....
PS skola je dost narocna ale asi vsetci budeme radi ak sa objavia niejake poviedky aspon cez vykend hihi