close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Jak asi chutná vlkodlačí krev?

5. září 2015 v 0:52 | Mei-Mei |  ShIzaya
Na přání pro: Tabibito san
Miláčci moji, (Kdy jsem změnila oslovení?) začala škola (nečekaně) a hned od středy jsme se začali uči. každý den máme minimálně dva úkoly, v pondělí odpoledka do tří, ve středu taky, v úterý a pátek kroužek, takže mám volný jen čtvrtek a víkendy.
Jednorázovka se mi zdá ke konci celkem uspěchaná, možná proto, že začala škola = mám plno povinností = nestíhám! což není úplně pravda, ale prostě mám jen takový pocit. Ani s Miu si pomalu nepíšu, na blog přidávám minimálně, ale psát se stále snažím! Takže ode mě by měli přibývat články hlavně o víkendech, ale není to pravidlem.

Pár: Shizuo x Izaya
Čeká vás: Vlkodlak, upír, urychlený závěr.
Typ: Jednorázovka


Do zámku přivezli klec, v níž seděl spoutaný blonďatý muž okolo dvaceti pěti let. Všichni se na něj znechuceně dívali nebo si hodili rajčetem. Věděli, že to on může za každou mrtvolu, kterou stráží našli. Ale nikdo nevěděl, že to dělá proti své vůli. Nechce zabíjet, ale hladu se nedá zabránit. Tomu hladu, který ho sužoval dnem i nocí, ten, který se snažil ovládat, ale někdy to prostě nešlo.
A teď se vezl v kleci ponížen, zraněn a to především na srdci. Hlad si vybral jako svou oběť jeho milovaného bratra. Nechtěl ho zabít, ale musel.
...a teď toho litoval...
"Vaše výsosti, máme ho," promluvil jeden ze stráží. Všichni hluboce klečeli před trůnem svého pána, svěšené hlavy z respektu k němu. Kromě blondýna, ten ji měl sklopnou ze smutku.
Černovlasý král vstal přišel blíže ke kleci.
"Vaše výsosti, je to příliš nebezpečné!" varoval ho jeden z poskoků, co monstrum chytili. Ano, monstrum, jinak ho nenazývali.
Král však jen mávl rukou, čímž dal najevo, že nechce nic dalšího slyšet. Obličejem se přiblížil ke kleci, avšak nemohl vidět do jeho utrápené tváře, ale věděl, že se utápí v smutku. Natáhl ruku a hlavu mu zvedl. Setkal se s oříškovýma očima, ve kterých nenalezl žádný strach, nýbrž lhostejnost. Samotného krále to zaskočilo, proto ho svou jemnou rukou pohladil po tváři, snad jako by ho chtěl přesvědčit, že od teď bude vše v pořádku, ale výraz si ponechával důstojný.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se chladně a odpověď hledal v jeho očích.
"Monstrum," řekl snad chladněji blonďák.
"Ne. To není tvé jméno. Zkus si vzpomenout," napomenul ho král. Neměl rád, když se něco protahovalo, nejraději by to měl za sebou. Všechna ta zasedání a práce okolo království. Ale lid ho miloval. Byl to skutečně skvělý král, lepší, než jeho otec.
"Shizuo," povzdechl si. Měl pocit, že mu srdce při vyslovení poskočilo žalem.
"Hmpf, asi toho moc nenamluvíš, viď?" uchechtl se černovlásek a oddálil. "Nevadí, uvidíme, jestli se ti rozváže jazyk u soudu," pronesl hravě a znovu se posadil na svůj trůn. Do místnosti příliš čtyři muži staršího věku a posadili se na židle vedle Izayova trůnu, které byly mírně do tvaru podkovy. Jakmile pozdravili krále, stráží propustili blonďáka z klece a jejich kopí směřovala v Shizuovi.
Blondýn zalapal po dechu, když musel pokleknout na svá kolena. Za celou dobu, za několik hodin se jeho tělo zase pohnulo.
"Začněme tedy," poručil Izaya a opřel si hlavu o dlaň.
Jeden ze starších mužů se zvedl a předstoupil před Shizua - monstrum. "Přísaháš, že odpovíš na každou položenou otázku pravdivě?" zeptal se přísně.
"Přísahám," odpověděl, neodvážil se muži podívat do očí.
"Souhlasíš s rozsudkem, který soud či král vynese?" pokračoval, snad jako by měl na vybranou.
"Souhlasím." Černovláska zaujal blonďákův postoj ke svému osudu. Je mu lhostejný. Vždy se obviněných ptali, jestli souhlasí s rozsudkem. To zavedl Izaya, zdálo se mu zajímavější slyšet názory ostatních. Ale tento člověk ho zaujal nejvíce. Ano, bral ho jako člověka, ne jako monstrum, co dokáže jen vraždit. To, co hledal v jeho očích byl nějaký cit, ale když viděl jen lhostejnost, pochopil, že blonďák zná svůj osud.
Stařec se posadil zpět na své místo.
"Jaké je tvé jméno?"
"Shizuo," odpověděl prostě.
"Celé jméno!" zakřičel přísně ten samý soudce. Shizuo mlčel. Nechtěl prozradit svou identitu.
Muž chtěl znovu zakřičet, ale zastavil ho černovlásek, který k němu přišel blíž, poklekl a zblízka se mu zadíval do očí. "Nikdy jsem nikoho neposlal na smrt, jak se říká a jak je běžné v jiných krajích, tak odpovídej, pokud nechceš být první. Udělej to kvůli mně," pohladil ho po tváři stejně jako předtím a hluboce se mu zadíval do očí.
"Nemůžu," hlesl blonďák a svěsil hlavu.
"Proč ne?" Udělal by ostudu svému rodu, pak by každý zabíjel všechny s jeho příjmením. "Chápu," řekl Izaya po chvíli ticha a sedl si zpátky na trůn.
"Je pravda, že jste zabil celkem dvacet jedna lidí?" ptal se soudce dál. Shizuo jen němě přikývl. "Nahlas!"
"Ano!" zakřičel.
"Existuje i někdo další, kdo je stejný jako vy?"
"Ne," řekl rozhodně blonďák, ale otázek bylo až příliš.
"Dokážete se ovládat?" zeptal se poslední soudce.
"Ne," vydechl blonďák. Tentokrát se ho zmocnila bezmoc a beznaděj.
"Vaše výsosti, to je důkaz - on je důkaz-, že bychom takové jako on měli zabíjet!" vyřkl jeden ze soudců.
"Hm..." potvrdil mu Izaya a postavil se, aby mohl vynést rozsudek. "Shizuo, chceš říct něco na svou obhajobu?" Blonďák se na něj prázdně podíval. "Ne," zněla odpověď.
Černovlásek se zhluboka nadechl a zamračil. "Dobře. Já, Izaya z rodu Orihara, soudím takto; Shizuo bude zbaven všech práv a stane se mým osobním sluhou!"
"Veličenstvo!" vykřikli soudci.
"Odveďte ho do mého pokoje, tam ho umyjte a oblečte," poručil a odcházel za svými soudci.

"To je nepřipustné!" křičel jeden z nich u stolu. "Je to vrah! Má dostat nejmíň doživotí, maximálně smrt hladem!"
"Vím, co dělám," odpověděl klidně Izaya.
"Ale co když vás zabije? Nebo jen ublíží?!"
"Řekl jsem, že vím, co dělám! A můžete mu ublížit, pokud on ublíží mně!"
"Ale pane-" Izaya ho umlčel svým pronikavým pohledem.

Shizuo se nejdřív ostýchal, jestli si může dovolit horkou lázeň. Už dlouho ji neměl a teď, kdy ho málem poslali na šibenici, si ji má pořádně užít?
Nejistě si sedl do vany a po chvíli se úplně uvolnil. Bylo mu dobře, cítil se v bezpečí, jako by už nemusel zabíjet a nic skrývat.
"Příjemné?" zeptal se ho Izaya opřený hlavou o okraj vany. Shizuo se vylekal, takže šplíchl trochu vody na Izayu. "To je v pořádku!" uklidňoval ho hned černovlasý a utřel se do ručníku. Nechtěl ho příliš rozrušovat, že by dostal nějaký trest. "Proč jsi neřekl své příjmení u soudu?" Zvážněl, ale stále měl výraz dítěte. Shizuo mlčel a uhýbal pohledem. "Pravda, každý zná rod Heiwajima," řekl nahlas a sledoval jeho reakci. Viděl, že se mu při vyslovení jeho jména zablesklo v očích, ale snažil se tvářit klidně. "Můžeme mluvit i o jiných věcech. Třeba o tvé... druhé podobě." Při posledních slovech přivřel oči.
"Proč jste mě nechtěl zabít? Bylo by to správné," Shizuo na něj nechápavě pohlédl.
"Neměl jsem důvod zabíjet posledního žijícího Heiwajimu..." pronesl, jako by nic, "...a vlkodlaka," dodal a blonďákovi se rozbušilo srdce.
"Jak-"
"...to vím? Heh, Shizu-chan. Nebyl jsi jediný, kdo zabíjel. Teda... pokud se jedná o lidi, tak to jsi sám, ale jinak jsi měl i malou výpomoc se zvěří. Nevšiml sis náhodou u mrtvé zvěře, kterou jsi často nacházel, kousanců?" pozvedl pobaveně obočí.
"To ne..." vydechl blonďák.
"Ale ano."
"Ale upíry jsme zabili tak před sto lety!" řekl nevěřícně Shizuo.
"Hmpf, dva vám utekli. Já a můj otec," ušklíbl se a ukázal mu své tesáky. "Jak asi chutná vlkodlačí krev?" pošeptal a olízl si rty.
Shizuo ho chytil pod krkem a přirazil k protější zdi. Doslova zavrčel a rozšířily se mu zornice, takže jeho duhovky vytvářely jen milimetrový zlatý kroužek.
"Jsou nádherné," pochválil mu Izaya jeho oči. Nejvíc blonďáka šokovalo, že to řekl od srdce. Upřímně, komu by se líbily oči zabijáka? Shizuo ho opatrně položil na zem a loktama se opřel o stěnu vedle jeho hlavy. Musel se uklidnit, aby se neproměnil hned na místě. Podlomila se mu kolena a on byl donucen si kleknout. Dlaně položil na zem a zhluboka dýchal. Uklidnil se, až když ucítil něčí ruku na své tváři. Znal ten dotek, byl tak příjemný, uklidňující.
Izaya si klekl za ním a zvedl mu hlavu. "...Ty jsi nádherný," doplnil předchozí větu a Shizua jemně políbil. Blonďák si byl vědom toho, že s ním ten černovlásek jen manipuluje, vždycky upír vládl vlkodlakům, tak to prostě bylo. Ale jakmile upíři porušili slib o míru mezi nimi - zrůdami - a lidmi, vlkodlaci vzali vše do svých rukou.
Líbal ho pomalu, vychutnával si každý pohyb blonďákových rtů a zdálo se mu, že si to Shizuo opravdu užívá. "Dnes večer... máš dovoleno jít ven. Bez dozoru, bez stráží, sám," řekl Izaya ještě se zavřenýma očima a ruku stáhl.
"To nesmíš, zabiju nevinné," odporoval Shizuo.
"Máš hlad, poznal jsem to. Pokud zabiješ zvíře, nic se neděje, ale nesmíš zaútočit na člověka. Rozumíš?" Shizuo přikývl.

Ještě tu noc se Shizuo vytratil z hradu. Ovšem v podobě vlkodlaka. Izaya byl fascinován, nikdy takovou bestii na vlastní oči neviděl, a teď měl jednu na starost. Byl zvědavý, kdy se vrátí, ale rozhodl se na něj nečekat a jít spát. Od doby, co si musel hrát na člověka, si zvykl se taky tak chovat, takže musel pravidelně spát, jíst a pít. Nejtěžší asi bylo, že nemohl rozvíjet své upíří schopnosti.
Hluboko v noci ho probudila rána. Rychle se posadil, aby zjistil, co ránu způsobilo. Shizuo. Seděl pod oknem v lidské podobě, držel se za rány a hlasitě oddechoval.
"Proboha," zděsil se Izaya a klekl si k němu, aby mu mohl pomoct. "Co se stalo?" Takové rány muselo zanechat jen velké zvíře... pomyslel si.
"Medvěd," odpověděl a zasténal bolestí. Izaya se fascinovaně dotýkal jeho rán. Líbilo se mu totiž, jak Shizuo vrčí bolestí. Věděl, že vlkodlaci mají regenerační schopnosti, jen ne tak rychlé jako upíři. Zabodl prst do prozatím otevřené rány. Shizuo zavrčel a zprudka otevřel oči. Povalil Izayu pod sebe a hned ze sebe svlékl lidskou kůži.
Izaya se klepal strachy, ale zároveň vzrušením a touhou poznat tohle zvíře víc - ne po sexuální stránce, ale vlkodlaka viděl naposled jako sotva šedesátiletý upír, což byl ještě mladý.
Chtěl vidět jeho sílu, chtěl vědět, jak zabíjí a jak požírá svou kořist. Ale dnes ne. Ani zítra, možná ani za dalších sto let. Byl to skvělý pocit ležet pod bestií, jakou je Shizuo. Věděl, že mu neublíží, protože dost málo upírů dokáže ovládat ostatní stvůry, a Izaya mezi ně patřil. Zvedl ruku, díval se přitom do očí hrůzostrašné bestii. Když se ozvalo vrčení a Shizuo vytasil zuby, ruku o pár centimetrů stáhl zpátky, chvíli počkal, co bude dál, a pak ji znovu vztáhl, dokud se nedotkla Shizuovy tváře. Heiwajima se začal zmenšovat, chlupy mizely, dokud nad Izayou nezůstala Shizuova lidská podoba. Hlasitě oddechoval, každá přeměna ho něco stála.
Obličejem se přiblížil k Izayovi, který instinktivně zavřel oči. Nechal se blonďákem políbit a ruku z jeho tváře přesunul na zátylek, aby mohl polibek prohloubit. Shizuo už byl zcela nahý a začal z černovláska strhávat oblečení.
"Shizuo..." vzdychl Izaya pod jeho dotekem na svém rozkroku. Za těch několik desítek let měl samozřejmě hodně milenců, ale sváděl je jen pro potravu. Teď měl ten samý pocit - musí jíst. Musí se zakousnout a pít, i když bez krve dokáže vydržet i měsíc, ale zkrátka mu tyhle "aktivity" připomínaly čas večeře.
Shizuo si všiml, jak Izaya vede boj sám se sebou, jestli se má zakousnout, nebo ne. Sám se ústy přiblížil k jeho krku, který jemně kousal. Izaya vzdychal, ale nakonec syknul bolestí, neboť ho blonďák kousl. "Au, to bolí," postěžoval si.
"Vidíš? Tak to nedělej ani ty," napomenul ho a pevně stiskl jeho penis v ruce, až Izaya zalapal po dechu. Uspokojoval ho, zatímco nasměroval své mužství do jeho konečníku a pomalou zasouval. Snažil se odvést Izayovu pozornost tím, že mu třel rozkrok a líbal na krku. Po chvíli se začal pohybovat, oba měli pocit, že se rozpustí slastí. Izaya začal nakonec přirážet pánví a pomáhal Shizuovi třít svůj úd.

Tu noc se stalo něco, co nikdo - lidé, upíři, vlkodlaci a jíné bytosti - nečekal. Tu noc se spojil vlkodlak s upírem a vznikla z toho láska. A žili šťastně, dokud lidé nezjistili jejich identity.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miu | Web | 5. září 2015 v 16:26 | Reagovat

To bolo neskutočné... Videla som to priamo pred sebou, akoby som pozerala film! :D Krásne stvárnenie...
Prepáč, že som to nechala na teba, ale som rada xDDD lebo sa ti to podarilo naozaj bravúrne :D

2 majka | 6. září 2015 v 8:33 | Reagovat

Uzasne opravdu nic podobneho jsem jeste necetla ty mas opravdu ty nejlepsi povidky dle miho nazoru :-D

3 Tabibito san | 11. září 2015 v 18:39 | Reagovat

Boze...krasne :33 moc dekuju :3 vic takovych povidek!!! Pises naprosto luxusne a pak hlavne na ty dva. :3

4 Karin | 19. června 2017 v 13:07 | Reagovat

Hezké. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama