close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Brigáda

19. října 2015 v 22:40 | Mei |  Naruto
*yaaaawn* Abyste viděli, že na vás myslím, tak nespím a přidávám další jednorázovku ^^ opravdu si toho važte, riskuju svoje známky ve škole X DVD

Pár: Sasuke x Naruto
Čeká vás: shounen-ai, nemocný Naruto
Typ: Jednorázovka


"Ahoj, ty musíš být Sasuke," usmála se na mě červenovlasá žena a podala mi ruku. Jen jsem se usmál a ruku přijal. "Jsem tak ráda, že jsi se nabídl pohlídat mi Naruta, pomalu jsem začínala propadat zoufalství, že budu bez práce..." usmála se smutně.
Sedli jsme do obýváku, kde mi nabídla horký čaj. Počasí venku bylo na draka, slejvák jako kdybychom měli za chvíli spatřit Noemovu archu.
"Jsem rád, že vám můžu pohlídat dítě, mám je rád," zalhal jsem. Děti jsem nesnášel. Pro mě to bylo hotové peklo, ale musel jsem, protože se moje máma zná tady s Kushinou, kterou já nikdy neviděl, a slíbila jí, že ochotně pohlídám jejího Naruta. Nic jsem se o něm nedozvěděl, ani věk, takže jsem se nijak nepřipravoval. Už jsem pár takových brigád měl, ale to jsem si potřeboval přivydělat, ale ti bylo před rokem.
"Mikoto říkala, že jsi velice inteligentní a trpělivý. Samozřejmě, že ti zaplatím, jen se prosím nezlob, že ti nezaplatím dřív jak za měsíc," omluvila se.
Měsíc? To jako vážně? Fakt si myslíte, že to tu tak dlouho vydržím? Nebo je tu taky možnost, že budu po nějakém čase hnusnej na její dítě a ona mě vyhodí.
"To je v pořádku, nemusíte spěchat. Budu moct sem chodit hned po škole, vyzvednu ho ze školky, nebo školy, není problém," zatvářil jsem se velmi přesvědčivě. Cítil jsem, jak mi přetéká kelímek s egem. Jako, pokud to s tím děckem půjde hladce, nebudu mít ani problémy s domácími úkoly. Jsem dost chytrej na to, abych zvládl několik úkolů za patnáct minut. Brnkačka.
"Ano," řekla a nostalgicky se zadívala do hrnku. "Jenže Naruto nechodí do školky, ani do školy, to je ten problém. Víš... před týdnem, nebo dvěma, umřel Narutovi táta - můj manžel, takže nás nemá kdo živit, nemá kdo vydělávat peníze, ale nemůžu nechat Naruta samotného."
"Promiňte, že se ptám, ale nemáte o něj jen přílišný strach? Nejsem psycholog, ale co obvykle slyším od mámy, tak právě to, že některé matky se dostávají do psychiatrických léčeben právě proto, že mají hrozně velký strach o své dítě." Trochu jsem se zamračil. Kushina vypadala, jako jedna z těch, o kterých jsem mluvil. Nedejbože, aby jejich dítě byť jen upadlo!
"Tak to není. Naruto... je odkázaný na péči ostatních. Je uzavřený do sebe, moc nemluví, není vůbec společenský. Chodíval do školy, ale pro lidi jako je on," vysvětlovala mi. "Jeho stav se zlepšuje, proto už ho pustili domů, ale někdo ho musí hlídat. Zas v tak dobrém stavu není. Prosím, Sasuke, postaráš se o něj?" vzhlédla ke mně s prosbou.
Přikývl jsem. Něco mi tu nehrálo. Buď je jednou z těch "potrhlých matek", nebo je něco špatně s tím Narutem. Napadlo mě, že užívá drogy, to by vysvětlovalo, proč nechodí do normální školy. Byl zkrátka na protidrogovém, nedostal se z toho úplně a nikde na školách ho nechtějí. Ale mluvíme pořád o malém děcku? To je jediné, co mi nesedí.
"Je doma?" zeptal jsem se.
"Ano, je ve svém pokoji," ukázala mi směr. Oba jsme se zvedli a vyšli po schodech do druhého patra, kde jsme se zastavili před jedněmi dveřmi. "Prosím, nelekni se. Jeho stav je pořád vážný," upozornila mě a stlačila kliku. Takže očekávám nepořádek, temnou místnost, zkrátka pokoj feťáka. Ale nebylo tomu tak. Místnost byla skoro prázdná, stěny bílé, uprostřed seděl blonďatý kluk otočený k nám zády. Vyvalil jsem oči, když místo šestiletého dítěte tam seděl šestnáctiletý kluk. "Naruto, přišel nový kamarád. Řekni mu ahoj," usmála se.
Blonďák přestal skládat puzzle a podíval se na nás. Snažil jsem se při tom pohledu chovat normálně, ale i tak jsem se nemohl vynadívat. Hádám, že on nejede v drogách ani v ničem podobném. Je postižený. Kdyby moje máma nebyla psychiatrička, nepoznal bych, že se jedná o autistu. Ale zas v tak špatném stavu nebyl, reagoval jen jako dítě v pěti letech.
"Ahoj, Sasuke," pozdravil mě a pohled znovu stočil ke skládačce. To bylo poprvé, co jsem se potkal s Narutem.

Od té doby jsem k nim chodil každý den po škole. Kushina zůstávala doma do oběda, pak Naruto osaměl na několik hodin a přišel jsem já. Měl na dvěřích napsané, co může a nemůže, kdyby náhodou. Na to, že byl nemocný, byl chytrý. V něčem vynikal jako malé děcko, něčemu nerozumněl vůbec.
"Jsem tady," křikl jsem a zavřel za sebou dveře. "Naruto-o?" Vyzul jsem si boty a zkontroloval ho, jestli je v pořádku. Seděl v otevřeném okně, ze kterého se díval na ulici. "Naruto!" okřikl jsem ho, až se lekl a podíval na mě. Okamžitě jsem ho z parapetu sundal a okno zavřel. Blonďák seděl na zemi, zíral na mě a plakal, prostě jako malé děcko.
"Sasuke je na Naruta zlý..." vzlykal a třel si oči.
"Ne, Naruto, jen jsem nechtěl, aby se ti něco stalo," vysvětlil jsem mu a objal ho.
"Ať jde pryč!" rozmáchl se kolem sebe, abych povolil a utekl do obýváku, kde si zase sedl na zem a zase brečel.
Kdyby se jednalo o pětiletého fakana, už mu dám na prdel, ale Naruta mi bylo poněkud líto. Nemůže za to, jak se chová.
Šel jsem do obýváku za ním, kde jsem zapnul televizi a udělal si úkoly. Když jsem otevřel první sešit, ozval se můj žaludek. Vzpomněl jsem si, že mám hlad, tak jsem nechal sešit otevřený a podíval se jim do lednice. Jistě, že jsem měl svolení od Kushiny.
"Rámen, rámen, rámen," opakoval Naruto vesele a skláněl se nad mým úkolem. Houpal se dopředu a dozadu.
"Chceš rámen?" pozvedl jsem obočí a Naruto horlivě přikyvoval, aniž by odtrhl oči od mého úkolu do matiky. Pochybuju, že by tomu rozumněl, vždyť tam není snad jediné písmeno, jen samé neznámé a on neumí spočítat ani jedna a dvě.
V lednici rámen těžko najdu, tak jsem se podíval do spíže, jestli nemají nějakou zásobu tam. Taky nic.
"Naruto, chceš jít do obchodu?" To upoutalo jeho pozornost. Vykulil na mě oči a otevřel pusu. Nejspíš ho Kushina nebrala mezi lidi. Podle mě to je chyba. Musí vidět vnější svět, ne jen ten z domu a musí si zvykat na lidi. Pamatuju si, jak tohle jednou řekla máma.
"Naruto se musí převlíct," řekl a rychle odešel do pokoje. Vypadal šťastně, zato já zavřel oči a modlil. Ještě předtím, než odešel, totiž moji propisku na stůl. Jestli si čmáral do sešitu, tak ho přetrhnu a je mi jedno, že se jeho stav zhorší. Vzal jsem sešit a zadíval se na čmáranici. Naštěstí sotva začal školní rok, takže toho nemusím přepisovat do nového. Co je horší, počmáral mi i učebnici. Ne obal, ale k příkladům si nakreslil nějaké nesmysly. Když jsem se na to ale podíval pozorněji, všiml jsem si, že to nebyly jen tak nějaké čmrkanice, ale výsledky příkladů. Kdyby jeho písmo bylo hezčí, všiml bych si toho hned.
"Sasuke se musí obléct," řekl šťastně a nasadil mi svou zimní čepici tak, že jsem neviděl. Když jsem si ji sundal, musel jsem se uchechtnout.
"Naruto, venku je teplo, sundej tu kombinézu," rozepl jsem mu ji a zjistil, že pod ní nic nemá. Vůbec nic! Měl jsem pokušení ho okukovat, ale to jsem hned překonal a poslal ho se obléct do jarního oblečení. Venku sotva začalo podzimní počasí, ale teplo stále přetrvávalo, vlášť v těchto hodinách.
"Hotovo!" usmál se na mě.
"Výborně, už jenom sundej ty rukavice, čepici a šálu," usmál jsem se na něj a sám se šel obout. Zadíval se na své ruce a vypadal, jako by přemýšlel, na co se zeptat. Nakonec zvedl zrak ke mně.
"I trenýrky?" Málem jsem se udusil kyslíkem.
"Ne, Naruto... trenýrky si nechej." Měl jsem co dělat, abych se nerozesmál.
Zase zmizel v pokoji, kde si sundal oblečení, poskádal na hromádku a skříň zavřel. Naštěstí si uměl zavázat tkaničky, ale jaksi si zapomněl boty přišpendlit na nohy, tak jsem se toho ujal a přitom mu vysvětlil, jak se to dělá.
Zamkl jsem za námi dveře a mohli jsme vyrazit. Obchod nebyl daleko, jen po cestě dolů asi padesát metrů. Jenomže to jsme museli překročit silnici, což bylo trochu problém.
"Tak poj, Naruto, vždyť nic nejede," utěšil jsem ho a sám vykročil na silnici.
"Přejede ho auto," řekl vyděšeně Naruto a stáhl mě zpátky na chodník.
"Fajn, tak jinak," řekl jsem si pro sebe a chytl ho pevně za ruku. "Nepustíš se mě a já se nepustím tebe, rozumíš?" Počkal jsem, až přikývl a oba jsme přešli silnici. Vypadal daleko uvolněnější. Je správné, když se bojí přejít silnici, alespoň ví, že to sám nemá dělat.
Přišli jsme do obchodu, kde jsem vzal vozík. Naruto na něj začal lézt, ale než jsem ho stačil okřiknout, vlezl si do něj a klidně v něm seděl. Dokud bude v klidu, tak nebude žádný problém. Kdyby se náhodou otáčeli lidi, nebo nás viděli policajti, mám papíry o Narutově chorobě.
"Brm, brm, brm, brm," zase opakoval Naruto a ukazoval směr, kterým mám jet, až jsme dorazili k regálu s ramenem. Naruto zase vystoupil a stoupl si ke konci regálu. Hned před sebou měl vepřový rámen, kterého vzal dva a dal do vozíku, pak se postavil zpátky na to místo a udělal krok do boku. Od každého druhu vzal jiný počet, udělal si ve vozíku místo a zase si do něj sedl. Začal v něm všechny rameny skládat do řady, stejné druhy dal na sebe.
"Dva, jedna, tři, dva, čtyři, tři," řekl si asi třikrát po sobě, než se spokojeně uvelebil ve vozíku a mohli jsme jet. Ramen jsem zrovna nemusel, ale ten rajčatový vypadal chutně, tak jsem si jeden chtěl vzít, ale to mi Naruto nedovolil.
"Ne! Naruto už má," na chvíli se zamračil.
"Ten není pro tebe, ale pro mě," vysvětlil jsem a zkusil ho znovu dát do košíku. Tentokrát už byl v klidu a sledoval kelímek, který jsem k němu dal. Všechny byly hezky seřazené, až na můj, který se válel u Narutových skrčených nohou. Pořád ho hypnotizoval pohledem.
"Rámen pro Sasukeho," řekl pro sebe a kelímek vzal do ruky, jako kdyby se díval na složení. Tak zůstal, dokud jsme nepřjeli k pokladně, kde byl před námi jen jeden zákazník, který stejně odcházel. Chtěl jsem vyskládat kelímky na pás, ale Naruto se rozčílil, prý, ať na ně nesahám, zatímco on držel ten můj.
"Ahoj, Naruto," usmála se na něj prodavačka. "To je tvůj nový kamarád?" usmála se i na mě, tak jsem slušně pozdravil.
"Sasuke je kamarád," řekl jí Naruto a usmál se na můj kelímek. Položil ho a sám si vyskládal své kelímky na pás přesně jako je měl ve vozíku.
"Naruto, musíš tam dát i ten můj, abych pak paní prodavačce mohl zaplatit," řekl jsem, když jsme všechny kelímky měli v tašce.
"Ne! To je rámen pro Sasukeho, ne pro prodavačku!" křikl a schoulil se do klubíčka, aby ho uchránil.
"Naruto, tak ho pípni sám, dobře?" usmála se na něj žena. Naruto zvedl hlavu, no hned se natáhl a přejel kelímkem po ploše na pokladně.
"Omlouvám se za něj."
"To je v pořádku, Naruta už dlouho znám," vrátila mi úsměv a rozloučili jsme se. Blonďák si vzal svou tašku a pořád mi nechtěl dát můj kelímek. Chytli jsme se znovu za ruce a došli tak až domů. Rychle utíkal do kuchyně, postavil vodu na vaření a tašku na stůl. Vyskládal všechny kelímky do špíže, až na jeden ze čtyř, který postavil na kuchyňskou linku. Ten můj položil taky, oba samozřejmě otevřel a koukal na ně, dokud se neuvařila voda, pak nastavil časoměřič na tři minuty a sedl si vedle mě. Díval se před sebe, rukama spojené mezi koleny.
Já si mezitím dělal úkoly, abych si pak mohl pořádně odpočinout.
"Tři... dva... jedna..."
"Crr...!" zazvonil měřič v podobě vejce. Tak tohle mě udivilo. Dokonce jsem ostal strach, protože nikde nebyly hodiny, podle kterých by mohl počítat.
Donesl mi rámen i s hůlkami, sedl si vedle mě, uchopil svoje a před pusou si přidržoval nudle.
"Jez pomalu, Naruto, je to horké," upozornil sám sebe, pofoukal nudle a strčil si je do pusy. "Mňam, mňam, mňam..." zase opakoval jedno slovo.
Pustil jsem se do svého rámenu. Konečně jsem zahnal hlad.
"Rámen pro Sasukeho," řekl a podíval se na mě. "Sasuke má rád rajčata, Naruto, musíš mu nějaké natrhat na zahrádce," řekl zase pro sebe a usmál se. Jak řekl, tak udělal. Když jsem odcházel domů, nesl jsem si misku cherry rajčátek. A tak to chodilo každý den, až po dobu, kdy jsem k nim domů přestal chodit úplně a Kushina v domě neosaměla. Ale to už jsme o něco dál v příběhu...

O několik let později
"Naruto, jsem doma!" křikl jsem z chodby a vyzul si boty.
"Sasuke!" zazářil Naruto a vrhnul se mi kolem krku. "Jak ses měl?" zeptal se.
"Dobře, děkuju. A ty?"
"Snažil jsem se," zvedl palec a přesvědčivě se usmál. Musel jsem se zasmát nad jeho chováním, ale za posledních pár let se jeho stav výrazně zlepšil, jen málokdy mluvil o sobě ve třetí osobě, ale hned se opravil. Stával se z něj normální člověk. K jeho dvacátým narozeninám jsem mu zaplatil jednoho domácího učitele, co měl zároveň doktorát, takže věděl, jak s Narutem zacházet, aby ho naučil alespoň všechno z druhého stupně.
"Sasuke, chceš napustit vanu? Nar- vlastně já jsem ti ji připravil, aby ses uvolnil," trochu se začervenal.
"Děkuju, lásko," políbil jsem ho za odměnu na rty. Hned jsem zapadl do koupelny, kde na mě čekala horká voda i s pěnou. Na nic jsem nečekal a rychle se vyslékl. Ach, to jsem potřeboval... Spokojeně jsem zavřel oči a zcela se uvolnil, ale chvilku nato se rozvlnila voda a do mého klína si sedl Naruto. Spíš si lehl na mě.
"Sasuke?" zeptal se.
"Hm?" usmál jsem se.
"Myslel jsem, že spíš," otočil se, objal mě kolem pasu a zaposlouchal se do tlukotu mého srdce.
"Ne, ale nemám k tomu daleko," uchechtl jsem se a ruce jsem mu položil na zadek, za který jsem si ho přitáhl blíž k sobě, až se naše penisy nechtěně otřely. Naruto byl rozumný, věděl, že se mi nechce vůbec nic a na sex jsem zrovna náladu ani neměl. Stačilo mi to takhle, až bude sobota, udělám nám hezký večer...
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 ivana-chan | 20. října 2015 v 9:19 | Reagovat

naozaj rozkosne autisti su ako male deti a potrebuju vela lasky

2 Miu | Web | 20. října 2015 v 17:00 | Reagovat

Ahhhhhh.... >.< Ani nedokážem vysloviť, ako veľmi na mňa tento príbeh zapôsobil! :D
Bolo to tak realistické, až som mala pocit, akoby si to sama zažila. Roztomilé ^^

3 Rin | 20. října 2015 v 17:53 | Reagovat

Kawaii... Popravdě mě nejvíce překvapil konec, i když jsem to tak nějak čekala :3 :)

4 Jenny | Web | 22. října 2015 v 20:31 | Reagovat

*.* ummm :3 třetí osoba....Jenny tak po většinu času o sobě taky mluví :3 *.* xDDD *hug* Naruto jsme tak stejní! *brečí dojetím*

5 Karin | 19. června 2017 v 22:41 | Reagovat

Povídka byla tak krásna nemám slov. :-D :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama