close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

Vysokoškolská láska

4. listopadu 2015 v 22:50 | Totálně unavená Mei ^^ ♡ |  ShIzaya
Ho, ho, ho! *Hraje si na Santu, protože všude kolem ní jsou Vánoce*. Tam co, těšíte se na Vánoce? Nyaa, Já musím vymyslet, co koupit rodině >.< ♥
Jinak se můžete těšit, protože zrovna na tyto svátky mám pro vás vymyšlený dárek ♡ v podobě pár jednorázovek ^^ Jen se ještě rozhoduju, kdy je zveřejním, protože o svátcích se nesmí sedět u elektroniky, ale hezky prožívat chvíli s rodinou, proto je přidám buď před Vánoci, nebo po Vánocích, vyberte si ^^ nebo je tu třetí možnost, jak polovinu před a polovinu po ^^ ♡
Enjoy~

Pár: Shizuo x Izaya
Čeká vás: Romantika ♡
Typ: Jednorázovka

Za chyby se omlouvám ;D



Proč by vysokoškolský kluk nemohl mít vztah? Jasně, říkáte si, že tahle otázka je hloupá, láska kvete v každém věku, ale já mám jaksi pocit, že jsem na to příliš mladý, nebo co. Tuhle otázku mi totiž položil nejlepší kamarád Shinra, který měl několikrát se svou dlouholetou přítelkyní sex.
...a já se ještě ani nelíbal.
Nikdy.
Ano, jsem s někým ve vztahu. Je to sice na samém počátku, ale já doufal, že se budeme posouvat dál krůček po krůčku. Ale mezitím stojíme na místě.
Od doby, co se mi vyznal, a já to přijal jsme se začali víc scházet, víc jsme si rozuměli, byli jsme oba šťastní. Ale nějak jsme se nedokázali posunout. Kolikrát jsem byl u něj doma a on u mě, ale prostě... nic. Ani pusa na rozloučenou, jen ahoj. Myslel jsem si, že je to tím, že jsme oba stejného pohlaví, což bych se ani nedivil. Přece jenom, je možné, že ke mně nic necítí, chce si to jen vyzkoušet, ale nemá odvahu udělat první krok. Pokud by to ale bylo takhle, pak ztrácím všechnu odvahu já. Bojím se, že by začal vyšilovat, že jsme oba kluci, nebo tak. Nakonec by mi řekl, že jsem nechutný, pro to, co k němu cítím.
Ano, miluju ho, ale nejsem si jistý, jestli on mě taky.

"Tak se ho zeptej," pokrčil rameny Shinra a namočil štětec do barvy, kterým pak přejel po plotě.
"Blázníš? Na něco takového se ptát nemůžu," málem jsem převrátil plechovku s barvou. "Pak by si myslel, že se s ním chci rozejít."
"No... neříkám, že se ho máš zeptat přímo na toto, ale promluvte si. Pamatuj, že vztah bez ohně zůstává na vodě," mrkl na mě a přesunul se s plechovkou kousek dál.
"A o čem si jako budeme povídat?" zeptal jsem se zvědavě.
"O vašem vztahu, samozřejmě. Jestli chceš, aby ti projevil víc lásky, musíš si o to říct. Hele, víš, jaký jsou chlapi. Nechápou ženský, otázkou zůstává, proč tomu tak je," postavil se a opřel o nenatřenou část plotu. Napodopil jsem ho, abychom si viděli do očí.
"Nejsem ženská," odbyl jsem ho.
"Neříkám, že jsi, jen říkám, že pokud mu vyšleš nějaké telepatické signály, nikdy se k němu nedostanou. Tady jde o gestikulaci a mimiku, rozumíš? Pokud něco nechápe, zeptá se, nebo tě nechá tak a bude si říkat, jestli od něj něco nečekáš a bude se snažit víc. Chápeš?"
"Odkud to sakra víš?" zamračil jsem se nevěřícně.
"No... mám už pár let přítelkyni. Narozdíl od tebe, je náladová, jde to s ní někdy fakt ztuha," vysvětlil mi a znovu si dřepl, aby natřel dolní část plotu.
Mám dojem, že mi to šlo jedním uchem dovnitř a druhým ven. Pokud jsem to správně pochopil, měl bych se tvářit jak kretén, aby mě políbil?
"Jenže Shizuo je tupec," dodal jsem si spíš sám pro sebe.
Celty nás zavolala na oběd, abychom doplnili síly. Natírali jsme plot už od rána a zdá se, že to stihneme tak do těch dvou hodin dodělat.
Ale natírání plotu ani společný oběd nevyřešili můj problém.

Jako vždycky jsem čekal před školou na svého prince. Ne, že by byl tak tupý, že bych o ani nenapadlo mě vyzvednout, nebo tak, ale dneska jsem chtěl udělat první krok sám. Chtěl jsem mu dát najevo, že o něj opravdu stojím a že to nechci ukončit.
"Izayo!" zamával na mě přes ulici, kterou rychle přeběhl.
"Ahoj," usmál jsem se a kýchnul. Sakra, asi nečekal jsem, že se tak brzo ochladí, byl jsem jenom v mikině.
"Vždyť se nachladíš," semkl rty k sobě a dal mi svoji bundu. "Co mám s tebou dělat?" pokroutil hlavou. "Lepší?" zářivě se na mě usmál.
"Jo," vydechl jsem, až se mi kouřilo od pusy. Tohle jsem od něj nečekal. Ani jsem neviděl, že by se červenal, udělal to úplně přirozeně. Co se stalo?
"Půjdeme dovnitř, bude tam teplo," řekl a chytl mě za ruku. Slyšel jsem své vlastní srdce, jak mi zběsile bije do hrudi, až jsem se bál, že to Shizuo uslyší.
Ale on se jen spokojeně usmíval a vedl mě do školy. Zajímalo by mě, co ho tak změnilo. Že by mluvil se Shinrou? Vždyť se ti dva neznají a jak znám Shinru, rád poradí, ale do vztahu ostatních se neplete.
Každý chodíme do jiné třídy, takže jsme si zase řekli ahoj a se slibem, že půjdeme na společně na oběd, jsme se vydali každý svou cestou.
Byl jsem rád, že se rozhoupal jako první, já bych to nezvládl. Ale věřím, že po nějaké době si oba zvykneme a bude to naprosto přirozené. Držení za ruce, líbání, sex...
Při pomyšlení na poslední věc jsem zčervenal. Nejsem si jistý, jestli bych to tak rychle zvládl. Možná bychom měli postupovat krůček po krůčku. Vždyť jsme udělali obrovský krok od doby, co jsme se dali dohromady.
Musel jsem se pro sebe usmát. Tak moc ho miluju...

Odpoledne jsem na něj čekal u skříněk. Zrovna je učila jedna z těch, kteří nepouští dřív, než zazvoní, a třídu měli na konci školy ve třetím patře, takže všichni z naší a ostatních tříd už vyšli ze školy. Schoval jsem nos do šály, kterou mi půjčil Shizu-chan. Voněla po něm, až jsem se musel znovu usmát.
Lekl jsem se, když jsem ho viděl, jak jde ke mně. Sice na něj mluvil kámoš, ale on měl oči jen pro mě. Rozbušilo se mi srdce, nedokázal jsem odolat a zasnil se. Už nespočetněkrát se na mě usmál, ale v tomhle bylo víc lásky a něhy.
"Ahoj," pozdravil, chytl mi dlaně a dal pusu na čelo. Doslova jsem ztratil dech. "Děkuji, že jsi počkal." Odvedl mě za ruku k jeho skříňce, oblékl se a následně jsme se vydali na oběd. Neměl jsem hlad. V žaludku jsem měl spousty motýlů, již se rozlétávali do celého těla. Chvěl jsem se a on to cítil. "Je ti něco?" zastavil a naklonil se ke mně. "Jindy bys překypoval humorem a historkami z vaší třídy a dnes mlčíš... Nejsi nemocný?" Sáhl mi na čelo, pak sjel na tvář. "Nemáš horečku. Bolí tě něco?" Musel jsem několikrát zavrtět hlavou a o pět schovat nos do jeho šály. Tolik jsem se styděl vyjádřit své city. Nevím, čeho jsem se tak bál, bylo mi to prostě trapné, ale zase nechci, aby náš vztah vedl jen on.
Stoupl jsem si na špičky a nesměle mu dal lehkou pusu na rty. "Miluju tě, Shizu-chan," pošeptal jsem. Čekal jsem reakci, ať už by byla jakákoliv, chtěl jsem vědět, jestli to se mnou myslí vážně, nebo za to mohou jen hormony. (Věřte, nebo ne, ale s některými hormony hází i v třiceti.) Neodvážil jsem se na něj podívat. Byl jsem tak moc zvědavý, až jsem se toho začal bát. Co když mi teď řekne, že jsem nechutný a že si uvědomil své pravé city? Nebo se odněkud objeví jeho parta a začnou se mi smát? Moc nadějí jsem si nedával. Takový jsem byl už odmalička - vždy jsem očekával to nejhorší, abych nebyl tolik zklamaný výsledkem.
Pohlédl jsem na něj. Nevím, jak dlouho to ticho mezi námi panovalo, a upřímně mi to bylo jedno.
"Izayo," zachraptěl a znovu mi chytl ruce. Tentokrát jsem na něm viděl nervozitu, ale taky odhodlání udělat další krok. "Měli bychom jít, než nám zavřou jídelnu," odbočil od chvíle plné očekávání. Trochu mě to zklamalo a nutilo mě o tom přemýšlet. Kde se stala chyba? Hned se mé myšlenky přesunuly na naše spojené ruce. To je poprvé, co mě takhle chytil.

Po obědu jsme šli s novu spolu. Zdálo se, že se dnes stane daleko více věcí, než jsem čekal. Byl jsem tak šťastný, až se mi to zalíbilo a choval se jako obvykle. Zase se mi vrátil úsměv na tvář, moje ukecanost, pobrukování a dokonce jsem ho několikrát oslovil jinak, než Shizu-chan, třeba lásko nebo zlato, ale hned nato jsem se zastavil a omluvil se mu. Sotva jsem si zvykl, že se držíme za ruku.
"Už to zvládneš?" zeptal se s úsměvem před domem, kde jsem bydlel.
"Shizu-chan, vždyť vyjdu jen do druhého patra," protočil jsem oči a odemkl hlavní dveře.
"Fajn. Tak teda... zítra. Ahoj," řekl trochu nesměle a měl se k odchodu, přitom to vypadalo, že se stále rozhoduje, jestli má skutečně odejít. "Ne, počkej!" skoro zakřičel. Okamžitě jsem polozavřené dveře otevřel dokořán a čekal, co mi chce sdělit.
"Ano?" vydechl jsem. Koutky úst mi začaly cukat, jak jsem byl nervózní a nevěděl, jak se v tento moment chovat.
"Chtěl bych... chtěl jsem ti říct, že... tě miluju." Jeho slova ve mně znovu vyvolala pocit motýlků, tentokrát daleko silnějších. S každým krokem, co udělal blíž ke mně, se tento pocit násobil miliardou a já se mu už nedokázal dál dívat do očí. Mé oči zaznamenaly jeho boty, těsně u těch mých. Uvědomil jsem si, že čeká, až zvednu hlavu. Tak jsem ho čekat nenechal. Sklonil se nade mnou a přiblížil. Těsně před mými rty zastavil, oči měl přivřené, stejně jako já, a dech oba zrychlený. Pohladil mě po tváři, ale já nechtěl, aby jeho teplá ruka sklouzla zase dolů, proto jsem ji chytil. To bylo pro něj znamení, že mám v něm plnou důvěru. Spojil naše rty v polibek. Byl to tak nepopsatelný zážitek. Nejdříve jsem tomu nechtěl uvěřit, pak jsem si to užíval, a přišlo mi vtipné slyšet, jak oba dýcháme nosem. Nechtěli jsme se odtrhnout, bylo to naše kouzlo, naše chvíle. V ten okamžik nám patřil celý svět.
Shizuo se odtáhl jak první, já měl ještě chvíli zavřené oči. Pořád jsem cítil jeho rty. Otevřel jsem oči a setkal se s Shizuovým pohledem. Nejdřív se ozvalo první uchechtnutí, pak jsem se přidal Já, a nakonec jsme se rozesmáli. Přišlo nám to opravdu legrační, že jsme se až teď odhodlali políbit se. Nebo to, že jsme byli oba od slin? Nešikovně pohybovali rty? Nevím, bylo mi to vskutku jedno.
"Tak... ahoj zítra," usmál se a ještě mě naposledy políbil, než se otočil a odcházel.
"Ahoj... zítra ve škole," pošeptal jsem pro sebe a dotkl se svých rtů, následně jsem schoval obličej do dlaní a zavýskl skoro jako holka, které si konečně všiml její idol. Raději jsem zalezl do bytu, než by se začaly otevírat dveře od sousedů. Od té doby jsem se těšil na každou minutu, kdy jsem mohl být s ním. Zvykli jsme si líbat se na veřejnosti, ale stále nás nepřešel smích po delším styku našich rtů.
Zajímalo mě, co ho tak změnilo, ale nechtěl jsem to vědět. Beztak bych zjistil, že se Shinrovi nedá říct všechno, protože on prostě tajemství neudrží!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sana-chan | E-mail | 5. listopadu 2015 v 6:11 | Reagovat

Moje kokoro to nezvláda  @~@

2 Miu | Web | 5. listopadu 2015 v 16:49 | Reagovat

Yaaaay, taká roztomilá oddychová poviedka :333 presne toto som si potrebovala prečítať... Ach jaj, prečo teraz vôbec nemám náladu na písanie a pritom mám? xD
Mala by som so sebou niečo robiť :D Ale naozaj super, ShIzaya tu už dlhšie nebolo :D :D

3 majka | 5. listopadu 2015 v 22:23 | Reagovat

To bylo pekne a prijemne. Obzvlast ted na vecer. A moc se nepretahuj s tim psanim pis tak jak budes mit cas a naladu kdo od tebe rad cte tak si pocka ;-)

4 Ak | Web | 5. listopadu 2015 v 23:32 | Reagovat

to je táááák kawai <3 asi se rozteču... xD oni dva jsou spolu tak strašně sladký :3 :D

Btw.jinak se omlouvám,že poslední dobou nesíthám číst povídky,ale máme toho do školy strašně moc (učitelé jsou vrahové když je před rodičákem -.-) a i povídky mám přednastavený na měsíc dopředu z toho,co jsem stihla napsat o prázkách >_<
Tak doufám,že se mnou budete mít trpělivost,příští týden by měl snad být trochu klidnější protože naše třída bude jen poloviční a já si snad stihnu něco dočíst :-D

5 Mei | Web | 6. listopadu 2015 v 7:16 | Reagovat

[4]: Ale vždyť nemáš povinnost číst naše povídky, to jen jak ty chceš a jak máš čas :D

6 Ak | Web | 6. listopadu 2015 v 18:38 | Reagovat

[5]: jenže mě se hrozně líběj a chci <3 :-D  ...jenom to poslední dobou nestíhám :D

7 Karin | 19. června 2017 v 12:58 | Reagovat

Líbilo. :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama