Blog je neaktivní!

Nový blog zde.

TT, aneb něco ze života

TT - Malá kvapka v obrovskom oceáne

12. června 2015 v 7:55 | Miu
"Načo sa snažíš? Veď si len malá kvapka v obrovskom oceáne."

Áno, to je pravda. Moja snaha je len malá a bezvýznamná ako kvapka v oceáne. Ale nie je predsa oceán len veľké množstvo kvapiek?

"Načo píšeš? Vieš koľko je takých ako ty? Vieš koľko ľudí píše oveľa lepšie ako ty?"

Viem. Uvedomujem si to, ale aj tak sa snažím. A budem sa snažiť vždy, pretože nech by bol človek akokoľvek dobrý, VŽDY sa nájde niekto, kto ho prekoná. Tak to proste chodí. A nie je to niečo, kvôli čomu by sme sa mali vzdávať svojich snov a cieľov.
Pre niekoho môže byť nepríjemné uvedomiť si, že je len malou hviezdou v našom obrovskom vesmíre. Ale predstavte si, koľko je potrebných hviezd aby vytvorili žiarivú nočnú oblohu?
Má to svoje svetlé stránky.
Všetky naše nedostatky, omyly či dokonca životné chyby sú v skutočnosti také malé... pre spoločnosť takmer nepovšimnuteľné. Nepotrvá to dlho a upadnú do zabudnutia, navždy sa stratia.
Vtedy je príjemné si uvedomiť, že ste len malou kvapkou v obrovskom oceáne, ktorá sa zdá byť nahraditeľná, nevýznamná a pritom je tým najcennejším, čo ten náš oceán má.
Veď čo by samotný znamenal bez toho veľkého množstva kvapiek?

TT - Světlo na konci lednice

25. dubna 2015 v 17:44 | Mei-Mei
Žádná úvaha, nic takového se mi fakt psát nechce.

TT - Jen se smějte

16. dubna 2015 v 13:45 | Mei-Mei
Jen se smějte, já jsem svá a taky takovou zůstanu!
Smějte se mi, že jsem jiná, protože chci být jiná!
Utahujte si ze mě, že nejsem další ovce podle vaší šablony!
Smějte se mi, že nejsem nejmodernější a nechodím do školy nalíčená jako každá druhá slepice!
Jen se smějte, máte to ode mě povoleno, protože já se budu smát vám. Vám, kteří zastupujete názory ostatních, i když si myslíte opak!
Smějte se, že nejsem podle vašich představ, že mám své mouchy!
Smějte se tomu, že jsem žiju!

Tímto chci poděkovat všem, kteří mě štvou a nenávidí, za neskonalé shazování ve všem, co dělám. Nenávidím vás, lidi! Děkuji mnohokrát! ^^

(PS: Vzkaz pro všechny, co rádi čtou na našem blogu; tenhle článek je pouze téma týdne, tak to, prosím, neberte tak, že mám zase depresivní náladu. :D)

TT - "I ty Bruce?"

31. března 2015 v 0:15 | Mei-Mei
"I ty Brute?"
S touhle frází má hodně společného můj bratr. Poprvé ji použil, když jsem nechtěla umývat nádobí, on pozvedl obočí a vyslovil tuto větu. Hned jsem poznala, že se nejedná o nic milého.
Z Asterixe a Obelixe vím, že Brutus je opravdový tyran, a tyranem se pomalu stává i můj starší bratr... :D

TT - Fantazie

27. února 2014 v 15:23 | Mincy-chan
Fantazie...něco čeho mám až dost, možná by se dalo říct, že až příliš. Lidi okolo mě často říkají, že to přeháním, nejsem normální atd., ale to oni žádnou nemají a hodně moc je lituju, protože nebýt fantazie, pomalu by lidstvo ani existovalo, protože... Trochu se zamyslete...když někdo říká, že fantazie je blbost a žádnou nepotřebuje (znám několik lidí), jak teda mohl být dítětem? Bez fantazie by nevznikla veškerá elektronika, návrhy např. na stavby a vlastně ani žádné pohádky a příběhy. Bez fantazie se nedá žít, teda alespoň pro mě. Nebýt fantazie, nebyla bych tu.
Když jsem byla malá, moji rodiče mě kárali, že se musím trocha krotit a popřemýšlet nad sebou a dívat se na ostatní děti ve škole, co dělají oni a co dělám já. Když jsem si uvědomila, že žiju ve světe "pohádek" a přestala jsem s tím, začala jsem se chovat jako nějaký nafoukaný sobec. Když teď o tom přemýšlím...zkrotila jsem se až moc, hlavně jsem propadala z výtvarky. O pár let, tak na začátku druhého stupně, mě fantazie opustila snad nadobro a já si to ani neuvědomovala, prostě jsem to nechala být. Po tom všem mě rodiče brávali k psychiatrovi, ale ani ten mi moc nepomohl. Když už rodiče nevěděli, co se mnou, rozhodli se mě poslat na tábor, kde jsem potkala kamarádku, s tehdejší přezdívkou Pošta, teď jí říkám Merylyn, která mě naučila o fantazii hodně. Ta holka tenkrát byla...jak to říct...nespolečenská, strašně se štítila lidí, ale když si s ní začnete povídat, zjistíte, že to nebohé ufňukané káčátko je ve skutečnosti duhový klaun, který dokáže rozveselit každého. To jí vděčím, že mi navrátila fantazii a smysl života, protože až teď si uvědomuju, že to byla hlavně chyba mých rodičů, ale i moje.

Když jsem viděla toto téma týdne, neváhala jsem a chtěla jsem povyprávět svůj příběh. Děkuju za přečtení. :)

Volby

21. října 2013 v 13:11 | Mincy-chan
Takže, co si o volbách myslím já...
Nevím proč, nevím kdo a ani to vědět nechci, proč máme vůbec nějaké poslance apod., kteří stejně nic pořádnýho nedělají, jenom chrápou za stolem a hrabou peníze. Všichni říkají, že chtějí pro nás to nejlepší. Ale jak se dostanou za stůl, na ostatní se jednoduše vys*erou. Proč chodíme volit? ...protože musíme určit, kdo bude řídit naše obce, města, kraje a republiku. Ale proč dostávají tolik peněz jen za chrápání za stolem, a ti, kteří makají, aby vůbec uživili sebe a svou rodinu, dostanou tak málo? Když někoho zvolíme, stejně se tím nic nezmění, protže vždycky se všechno zdraží, a oni se pak diví, proč v ČR nechce nikdo bydlet, všichni se stěhují raději do zahraničí, kde je to lepší než tu. Já osobně bych žila na osamoceném ostrově.

Život na vesnici

20. září 2013 v 20:15 | Merylyn
Nevím jak vy, ale já si myslím, že žít na vesnici je mnohem zábavnější než tady ve městě; můžete lézt po stromech (občas), což znamená domeček na stromě (který si ještě pořád přeji). To mi připomělo mé zážitky z děství, kdy jsme jezdávali za babičkou s mým bratrem. Někdy (protože bydleli daleko) tam přijela i má sestřenka s bratrancem. Byli jsme nerozluční; na jaře, v létě, na podzim jsme chodili na louku pouštět draky a v zimě jsme byli od rána do večera venku, pak jsme přišli domů (u babičky) úplně celí promrzlí s červenými tvářemi. Nebo si ještě pamatuji nošení dřeva a házení uhlí do sklepa. Jelikož jsem z nich nejmladší, moc mě tam nepotřebovaly u prací, které jsem a i teď je miluju. Teď se mi po těch časech moc a moc stýská. Bratránek je dospělý, sestřenka pilně (doufám) studuje, takže se vídáme jednou za májský rok a můj bratr se vrací až o víkendu se speciální větou pro mě: "Hm...čau ségra.". Vím, asi jsem měla napsat jaký je podle mě život na vesnici, ale myslím, že takhle napsané by mohlo stačit: ŽIVOT NA VESNICI JE BOŽÍÍÍ !!!

Potrat

2. září 2013 v 13:47 | Merylyn
Jít na potrat, nebo ne, je někdy velmi těžké až složité rozhodnutí. Avšak nemusí jít jen o operaci na sále, ale i o neštěstí matky, která například zakopla a upadla, má problémy s alkoholem nebo drogami, nebo začne krvácet a myslí si, že je to jen opožděná menstruace. Mnoho dívek a žen už bylo na potratu jen proto, že jsou buď mladé na rodičovství, nebo ho neplánovaly, anebo, většinou ty, co stojí i v zimě ve 20°C pod nulou s minisukní a velmi průhledným tričkem u silnice. Ano. Přemýšleli jste někdy, jestli prostytutky chcou dítě? Možná ano, a musí se vzdát téhle odporné práce, což je nejlepší volba, nebo si už nějak zařídí potrat, aby se mohli i nadále věnovat prodanému sexu.

Bezdomovci

30. srpna 2013 v 15:31 | Merylyn
Mnoho lidí nemá domov, tak se jen prostě potulují po ulicích, hledající něco k jídlu a přístřeší. Škemrají o kousek chleba kolemjdoucích, však jen malá většina z nich, se odváží jim něco dát, nebo se na ně jen podívat. Dát nebo ne? Určitě bychom jim alespoň měli ten kousek chleba dát, ukázat jim kousek lásky, co v nás je. Avšak někteří lidé si řeknou "Je to jen nějaká cizí odhozená krysa, nic víc." ale nesmíme zapomínat, že jsou to taky lidé, taky mají své pocity, svou důstojnost. A proto si myslím, že bychom jim měli pomáhat i jenom kouskem chleba.

Život

20. srpna 2013 v 20:04 | Merylyn
Mnoho lidí si myslí, že život je příliš krutý, zaslepený nebo nespravedlivý. Ano, možná je, ale má i plno jiných a milejších vlastností. Někdo si řekne: " Už nechci žít. " nebo " Proč jsem se narodil ? ". Avšak na světě je plno jiných důvodů proč žít. Je sice těžké žít, ale někdy jsme nahoře a někdy dole, tak už to prostě je a zůstane to tak. Ale já osobně si myslím, proč vlastně, my lidé, žijeme. Už od malička se učíme chodit a mluvit, pak natoupíme do školky, potom do školy a pak už jen pracujeme, dokud nepřijde důchod a my pomalu zavíráme oči, dokavaď je nezavřeme napořád.
V dnešní době je vše úplně jiné, než před nějakými 50ti či 60ti lety, kdy děti nebyly rozmazlovány každou (blbou) věcí, kvůli které rodina neměla peníze na jídlo. Dříve děti kradly, aby uživily sebe a svou rodinu, ale teď kradou, aby se měly čím pochlubit. Za nějakých možná 40 let budeme ještě zkaženější, než jsme teď.
A proto si říkám, že se učíme, pracujeme a vychováváme se, aby naše generace byla lepší a zůstávala takovou napořád. To je život.
 
 

Reklama